Připad u zamrzleho jezera

Vlk

"Jestli chceš tak bych tu mohl chvilku zůstat. Zašil bych se někam do hotelu a pomohl bych ti. V práci by mě 100% uvolnili." kývnu na ní. "Můžu ještě jednou zkusit projít les jestli ho náhodou nenajdu."

Vlk

No to bych byla rada. řekne s usměvem. Mohli bysme skusit promluvit s Dobrovskýma . Pak zaskočit k Richardovi do lesa a pak si mužem třeba podivat za Bedřichem. Ten toho o městě vi asi nejvice. pak se na chvili zamysli a usměje se. No a zustat bys mohl u nas. V pokoji pro hosty samozřejmně.

Vlk

"Zas vám nemůžu dělat takový problémy. Přespim kdyžtak v autě ne ?" vypláznu na ní jazyk. "Ale rád ti ho pomůžu najít."

Allen

Johny neodpovídal, tak jsem vystoupil a přišl jsem ke zvonku a tak zaznovinl. Je čas pustit se do práce. Leták s obličjem mě pálil do kapsy a víc než co víc jsem ho teď chtěl najít. Ten dům, ne temný, ale smutný tomu jen napomáhal. Musel jsem se do toho pustit, musels jsem ho najít, protože jsem cítil, že jsem jediná šance toh kluka. A to me hryzalo a dralo vpřed.

Vlk

Ale ne to je v pohodě Davide. řekne ti s usměvem. Mamě určitě nebude vadit že tu zustaneš a braškovi taky ne. On je tedka takovej smutnej když zmizel jeho kamarad. Tedka bysme ale měli vymyslet co bude dělat? Pokud bysme chtěli najit toho kluka myslim.

Allen

Jak pomalu prochaziš přijezdovou cestou všimneš si že na zahradě jsou stiny mnohem hlubši a ptačci přestali zpivat. Dojdeš k nedavno nainstalovaným bezpečnostnim dveřim a zazvoniš. Ostrý zvuk zvonku rozřezne okolni ticho jako břitva i přez to že se ozýva zpoza dveři. Chvili se nic neděje a pak uslyšiš pomale šoupave kroky. Zarachoti četne zamky a dveře se pomalu otevřou. Před tebou ve dveřich stoji menši žena s lechce zaoblenými tvary. Normalně se určitě chlubila svouji krasou a plodnými křivkami ale ted jsou jeji nazrzle vlasy splihle , oči a nos opuchlý od časteho plače a obličej strhaný obavami a stresem. Skoro nepřitomně se tě prohlidne a tichým přeřývaným hlasem ti řekne.
Dobrý den. Přejete si?

Vlk

"Tak, když to nebude vadit. Milerád tu zůstanu." usmál jsem se. "Noo, prvně bych se šel zeptat sousedů jak jsou na tom...a potom můžeme projít les, případně se jít zeptat Bedřicha." navrhnu...

Vlk

Lori se usměje a zvedne od stolu. Jeji naha prsa pod tenkým tričkem se jemně zhoupnou a latka obepne jeji vnady a sveze se jemně dolu prodlužuje výstřih. Tak to bych se měla obleci. Mužem zajit do města nebo do lesa. Dobrovským nedavno přijela navštěva tak bych je tedka nechtěla rušit. řekne ti s usměvem a odspěcha nahoru vrtě svým dokonalým pozadim.
Vklidu čekaš u sveho čaje a ani ne za patnact dvacet minut se spusti dolu ( to viš ženský). Ma na sobě polokošili s hlubokým výstřihem, kratkou sukni se zapinanim pod prsama ( pruh elasticke latky od prsou až k bokum a pak nařasena sukýnka na konci stahnuta šnurkama vytvařeji tak řaseni). Na nohou ma akvamarinove silonky se švem na zadni časti nohou. Pak taktež jak na lýtkach tak na předloktich ma modrý navleky. Usměje se na tebe a parkrat se před tebou otoči.
Tak co co mysliš?

Vlk

Trochu překvapeně na ní kouknu. "Myslím, že pro tenhle svět si až moc nádherná." řeknu s úsměvem. "Ale aby jsis to v lese nezničila. To by byla velká škoda." vypláznu na ní jazyk. "Tak můžeme jít ? Výběr kam, nechám na tobě."

Vlk

Neboj. V lese jsem chodila jako mala vim jak to tam vypada. Tak mužem zaskočit za starým Bedou ten o městě vi prvni posledni. řekne ti a začne si oblikat teple konverzky a modrý kratký kabatek.

Vlk

Usměju se a jdu se nazout do bot. Přehodím přes sebe slabší bundu a čekám až se Lori dooblékne. "Chceš jet autem nebo se raději projdem ?" řeknu když vyjdeme před dům.

Vlk

Mužem se projit řekne Lori a štastně si dýchne na prsty. Z ust ji vyleti oblaček pary. Tak pojd sportovče.
Když prochazite kolem sousedu všimneš si že před domem stoji střibrný mercedes se sklapěci střechou.
Cesta netrva dlouho a tak za dvacet minut se dostanete na misto kde Bedřich spravuje fordku pikapa. Zvedne se od prace a prokřupne si zada slastně nastavuje obličej slunci. Pak se na vas překvapeně otoči a přez obličej se mu přelije usměv.
Ahoj Lori a Davide. Tak jste přišli se podivat na mistniho starce co? Nebo jdete jen na romatnickou prochazku. Když jo tak ho Lori určitě zaved k jezeru. Je tam dneska krasně.

Vlk

"Zdravím, Bedřichu. No ale na koupání to asi nebude, že ?" usměju se na něj. "Bohužel, kvůli tomu tu nejsme, přišli jsme se zeptat jestli nevíte něco bližšího o tom ztraceném klučinovi, jestli byl někde viděn, popřípadě kdo ho mohl v lese unést." řeknu ještě.

Vlk

Bedřich se lechce zarazi a poškrabe se na hlavě tim schrnuje bekovku vice do čela.
To je věcička takže malej Petr se ještě neratil ? To je ošklve. Měl mit brzy zkoušku . Třeba se opravdu jen vylekal a šel se stanem do lesa. Jeho učitelka ze školy by mohla třeba vědět kam šel. A pokud se jedna o možnost unosu? No nevim nevim mladej. Tady je celkem poklidne městečko. Mistni nikdy nebyli agresivni. To akorat možna Richard? řekne Bedřich jemně rozladěni a zmatený. Lori ale přidupne nožkou
Bedřichu řikala jsem ti přeci že Richard je neškodný. Je to prostě ustaraný pan.
Ale no tak děvče ja jsem to nemyslel zle. Ja jen že jak jsi odjela tak se zase začal nalejvat a však viš co s člověkem uděla alkohol. řekne omluvně Bedřich.
Už zase ? To je teda naděleni budu za nim muset zaskočit. Ale stejně je to pochopitelný. Vždyt stratil ženu a syna. řekne neštastně Lori
No pravě děvčě. Stratil syna.

Allen

Před dámou se neusmívám. Není mi do smíchu, to zapprvé a hlavně to není vhodné. "Dobré ráno madam. Jmenuji se Allan Nightling. Dozvěděl jsem o vašem synovi a udělám co budu moci abych vám pomohl." řeknu klidným vyrovnaným hlasem.

Vlk

Nechtělo se mi nijak rozvíjet jejich hovor. Nevypadalo to na příjemné téma. "Tak zkusíme se zeptat té učitelky jestli o něm něco neví, ale dost pochybuju protože to by nejspíš rodině řekla sama. Co myslíš ?" podívám se na Lori...

Jan Koba

Trhl jsem ssebou. Cesta mě ukolébala k spánku. Věděl jsem, že mi Allen něco říká, ale pak jsem asi zase na chvíli usnul. To se mi stává pořád. Vystoupil jsem z auta a uviděl Allenova záda u velkých dveří. Došel jsem za ním a ujistil se, že vypadám alespoň trochu společensky přijatelně. Takže bundu jsem měl přehozenou jako kabát přes jednu ruku (ne rameno, ale ruku).

Allen a Jan

Žena tiše popotahla a je vidět že ma zase slzy na krajičku.
Vite o něm něco? Prosim pokud ano řekněte mi to prosim!
Klaro?! Kdo je tam?! ozval se dalši ženský hlas a na chodbu (evidentně z kuchyně) vyšla dalši žena. Vysoka a velmi pohledna žena po třicitce. Měla na sobě upnute džiny a černý rolak. Delši blondate vlasy měla stažene do culiku. Žena se při pohledu na vas zatvaři jemně podezřivavě.

Vlk

Lori jen porkči rameny. Mužem to zkusit. Za skoušku nic nedaš.

Allen

Neusmívám se a tvářím se velmi vážne, "omlouvám se, zatím nic nevím, ale přijel jsem abych se to dozvěděl." Odpovím ženě a pak sleduji jak přišla další. Ta to snaší líp a dle řeči těla myslí mnohem jasněji. Není tak sražená dokolen zoufáním jako matka toho kluka. Kdo je to? Kamarádka, sestra? Oblouká se sebevědomě a ne tak žensky. Nenechá si jen tak kecat díru do hlavy. Jestlipak si nebude myslet, že jsem jen hajzl co je tu kvůli těm penězům. Popravdě bych to dělal i zadarma.

Smeknu kloubouk, což jsem měl sice udělat už před tím, ale co se dá dělat. "Dobrý den, madam." pozdravím nově příchozí. "Jak jsem říkal Paní Dobrovské, přijel jsem hledat jejího syna. Dozvěděl jsem se, že zmizel," řeknu a z kapsy vytáhnu vytisklý papír. Ani jim ho nepodávam, protože stejně ví co je na něm. "Je to něco čím se zabývám a jak jsem zjistil policie po něm nepátrá."

Allen a Jan

Žena si vas změři pohledem a pak se podiva na pani Dobrovskou. Ta je tedka vypada o mnoho štastněji.
Klaro pojd radši do kuchýně. Udělala jsem ti čaj. Ja si hned promluvim s panama jo? řekne milim hlasem . Ted si všimnete že mluvi s jemným britským přizvukem. Pani Dobrovska se pokusi něco namitnout ale radši ulkne a poslušně dojde do kuchýně.
Takže panove? Soukromý detektivove předpokladam nebo ne? Jsem Joanna Ticha. Sousedka a kamaradka Dobrovských. Jak jistě vite žadna zaloha za todle neni možna. Penize se vyplaci jen když naleznete Matouše. Takže pokud vaši umysly nejsou naprosto upřimný měli byste radši odejit a nedavat Klaře žadne falešne naděje. řekne vam přisně.

Allen

Kývnu na ženu. "Můžete mě klidně brát jako soukromého detektiva. JInak se můžem bavit anglicky pokud chcete." Odpovím jí na první otázku a zeptám se jestli nechce změnit jazky. Stejně si asi všimla mého přízvuku stejně jako já jejího. "Tohle je můj spolupracovník Jan Koba." Dodám v jí požádovaném jazyku a ukážu na Johnyho. "Takže slečno, nebo snad paní Tichá? Nejsem tady proto abych si vyzvedl zálohu a ujel. To že to vůbec zmiňujete mě uráží, ale je třeba říci, že vás chápu. Na vašem místě, bych jednal asi stejně. Já jsem, ale nepřijel, abych se s vám hádal o své důveryhodnosti nebo nedůverychodnosti. Přijel jsem najít Matouše a myslím, že pro vás nebudu dsot důveryhodný dokud ho nepřivedu. Ovšem nepřivedu, pokud se mnou nebudete spolupracovat." Řeknu potom. Nemluvím s ostre, ale vážně ano. Hádám, že přímost by na tuhle ženu mohla působit líp než lezení do zadku.

Jan Koba

Chvíli jsem jen tak stál. Netušil jsem, že nás čeká zrovna taková smutná zpráva. Snažil jsem se myslet na něco vážného, neříkal jsem ale nic. Takže on hledá nějaké dítě? To jsem nečekal. No, když už jsem tady, něco si přivydělám. Stejně mám v práci ještě dva dni volno... Po tom, co odešla nejspíš tedy matka onoho Matouše, a Allen mne představil, řekl jsem. Madam, vím, jaké to je ztratit někoho blízkého a nikomu bych to nepřál. Uděláme, co je v našich silách. Ovšem nejspíš se budeme muset zeptat na pár otázek. Doufám, že k tomu nebudeme potřebovat paní domu. Pokud tedy svolíte, Allen se vyptá na nějaká fakta. Změnit jazyk mi nedělá problém, takže rozumím dost dobře, možná někdy kvůli přízvuku nepřeložím slovíčko, ale z kontextu si ho odvodím.

Allen a Jan

Pani Ticha si vas chvili studuje a pak se jemně usměje.
Pojdte dal. Klaru bych tědka važně nechtěla obtěžovat je tedka na prašcich. Jinak jsem pani Ticha ne slečna. A děkuji za změnu jazyku. Pokud chcete ve skratce slyšet co se stalo tak budiž. Matouš se hodně kamaradi s mým synem Petrem. Oboum je tedka 11 a brzy maji podstoupit zkoušku dospělosti. Takovej malichernej a hloupej zvyk tohodle městečka. Matoušova zkouška měla být včera ale den předtim v uterý se stratil. Šel rano vyvenčit našeho psa Berta ale zpět už se nevratil. Ani on ani Bert. Policejni šef řikal že je to u kluku jeho věku normalni . Podle něho dostal strach ze zkoušky a utekl stanovat. Je pravda že jeho stan a spacak zmizeli jenže neni to Matoušovi podobne. Boji se totiž tmy. Nedokažu si představit že by přespaval sam ve stanu. začne mluvit anglický a při mluvě vice zvažni a na jejim pohlednem a dobře opečovavanem obličeji se objevi nepatrne vrasky.

Jan Koba

Allen nejspíš nad něčím přemýšlel a moc se k mluvě neměl, odvážil jsem se tedy já. Mohla byste nám říci, o co jde v oné "zkoušce dospělosti"? Pak jsem se na chvíli odmlčel a ještě jsem dodal. A nemluvil Matouš někdy o něčem, co by se, řekněme, poněkud vymykalo normálům obyčejného světa? Víte, možná ho polekali jeho kamarádi, možná byl sám v lese a vyběhl na něj kanec a to zanechá v člověku určité jizvy. A ty se hromadí a když jich je moc...člověk má tendenci utíkat. Vzpomeňte si, prosím, neříkal Matouš nic o nějakých jeho trápeních?

Allen a Jan

Pani Ticha se na chvili zamysli než odpovi.
Zkouška dospělosti se boji většina děti. Dospěli je krmi ruznýma historkama ale ve skutečnosti se neni čeho bat. Jedna se pouze o ruzne skautske zkoušky. Jak řikam je to hloupý zvyk. Zvyk který ma tyto děti přivazat k tomuto městu. pak se na chvili odmlči. Skuste se na toto zeptat ve škole nebo v mistnim kramu. Tam o tom budou vědět prvni posledni. Ještě Starý Bedřich by o tom měl něco vědět ale nevypada to že by o ty hlouposti jevil nějak velký zajem. A k Matoušovi? Omlouvam se ale v tomhle vam moc nepomohu. Znam Matouše dobře ale ne tak jako jeho matka a z ty se to pokoušim po kousičkach dostat. VIm ale jednu věc. Určitě se jako většina mistnich děti bal stareho Richarda. Teda řikaji mu starej ale zas tak starej neni.

Jan

Spoiler:

Allen

Nehodlám dělat závery, ale to mě zaujalo. Navíc mě ra ženská rozptylovala, protože se mě děsně líbila. A přitom mě mělá pomíhat v případu, byla vdaná a kdoví co ještě. S touhle bych radši zašel na skleničku, než z ní tahal informace.

Promnul jsem si oči a znovu promluvil. "Madam mohla by jste mi říct, jméno Matoušovi třídní učitelky, nebo učitele? Tedy pokud ho znáte. A pak můžeme mi říct něoc víc o tom RIchardovi? Nechci hned dělat závěry, ale chci vědět co nejvíc fakt."