Připad u zamrzleho jezera

Allen

"No to máš jednoduchý," řeknu, natáhnu trochu kouře a zvednutím ukazovákem ukážu Joeovi ať mi natočí ještě jedno. "Třeba, když omylem vrazíš do trolla a řekneš mu 'uhni ty hroudo lejn' tak to je sebevražda. Začít dělat bordel v tomhle podniku, to je Sebevražda. Když upírovi co je oblečen jak hrabe Dracula řekneš, že vypadá jak šašek, tak to je sebevražda. Když se necháš zavést do uličky, hejnem smějících se dětí, tak je to sebevražda. Mohl bych pokračovat, ale myslím že už chápeš." Vysvětlí mu. Mezitím se mi u ruky objeví pivo. Je tam trochu podmíra, ale to mě Joe dělá vždycky a já to vždycky nijak nekomentuju.

Jan Koba

Jen jsem kývl a po odchodu hostinského jsem se nahnul k Allenovi a s lehkým úsměvem na rtech jsem potichu řekl. "Hádám, že kdybys mu řekl o té podmíře, je to sebevražda..." určitě poznal, že jsem pochopil. Odvrátil jsem se. "Docela frajer je támhleten golem. Trochu posmutněl, ale někdy s ním pokecám. A co tu vlastně děláš ty? Vypadáš, narozdíl od ostatních, jako celkem normální člověk..."

Allen Nightling

"Ne vždy, tebe by pravděpodobně jen vyhodil z baru a už by jsi se do téhl uličky nikdy nedostal." odpovím mu a notně upiju. "On je Joe vlastně dost měkkota." Dodám a usměju. Vím, že to Joes slyšel, on v téhle hospodě totiž slyší všechno.

Zabafám zase z dýmky a udělám pár naprosto perferktních kroužků. "Já?" Zeptám se pak a usměju se. "Já jsem Allen Nightling. Sběratel příběhů, vypráveč a povídkář. Vlastně jsem docela obyčejný. A když už o tom mluvíme, teď už budu muset letět. Ženu se za dalším příběhem." Povím mu a po desce baru mu přiusunu papír, kde se píše o zmizelém kluku a odměně. "A už je pozde v noci, do rána bych tam rád dojel." Dodám.

Jan Koba

"Kdyby ti to nevadilo...stejně víš, že ta otázka by přišla...jel byhc s tebou a můžeme to vzít mým autem." řekl jsem a došel taky zaplatit. "A jestli ne, dal bys mi na sbee alespoň nějaký kontakt? Abych ti mohl zavolat, kdybych si s něčím náhodou nevěděl rady nebo byl v průšvihu?"

Allen

"Proč ne," řeknu a exnu zbytek pive. Což je většina sklenice a taky vleká škoda. Dobré pivo se má vychutnat. Ušklíbnu se na sklenici a dodám. "Pojeď se mnou aspoň se ptiučíš a ne díky, mám vlastní auto a jezdím vždy s ním. Stojí venku. "Joe připiš mě to na účet jak ovždycky. Zaplatím 15. ledna po vejplatě jako vždy." Dodám a zachechtám se. Pod sklencí je samozřejmě ukrytá, složena dvouset-koruna.

"Tak pojď Johny, jestli chceš pojeď za mnou svým autem, nebo tě svezu, mám tam ještě jedno místo." Řeknu a vycházím před bar ke svéme stylovému mercedesu.

Jan Koba

Nesnáím, když mi lidi říkaj Johny...je to hrozně ojetý...kývl jsem, zaplatil, co jsem dlužil a vyšel za Allenem. "Pojedu s tebou...Nastoupil jsem a mohli jsme vyrazit. Když jsem si sedl, ještě jsem se přes bundu ujistil, jestli mám obě zbraně a pak jsem se uvelebil. Podíval jsem se na hodinky a čekal jsem na Allena.

Allen

Venku vyklepu dýmku a zabalím jí do pláťeného pytlíčku. Pak sednu do medvěda a nastartuju. Motor o objem 2.3 litru spokojene zabrumlá a při jemném došlápnutí zaváská tohou vyrazit na cestu. "Tak jo drž se. JInak pokud, kouříš, tak budeš muset počkat než dojedem. Ženský nesnášej, když je auto smrdět cigárama." Řeknu, dupnu na to a vyrazím směr Zamrzlé Jezero.

Allen a Jan

Joe na tebe ještě před tvým odchodem zařve něco ve smyslu kdys vubec kurnik našel pořadnou praci? a oba dva se vynořite na naměsti miru. Těžký dešt skrapi asfalt a kočiči hlavy a utapi noc do šerých odstinu. Na obzoru ale to začina jemně světlet a noc pomalu a ztuha ustupuje ranu. Oba dva nasednete do střibrneho mercedesu a po otočeni kličku se vydate potěmnělýma uličkama. Cesta probiha v poklidu a vy si to šinete po dalnici směrem na sever. Za oknama se miha kultivovana česka krajina. U odbočky směr Louny uvidite stat vagabunda zachumlaneho do přiliš velkeho plaště a s hlavou uplně skrytou velkou šalou a kulichem. Palec ma zvednutý ke stopu a vedle něho stoji postarši a plný nakupni košik přikrytý odrbaným pledem. Odbočka je ale na druhe straně takže mu nemužete zastavit ani kdybyste chtěli a tak uhanitě po dalnici dal ve vašem směru.
Je něco kolem sedme když projiždite kolem zařive a naleštěne cedule oznamujici vjezd do městečka Zamrzle jezero. Jitřni slunce už pravzalo kontrolu nad oblohou a ted pomalu vyhani vzpominky na dešt z vašich hlav. Po pravici vidite krasne jezero pokryte krustou ledu a před vama se rozleha malebne městečko. Zastavite na prvnim naměstičku co potkate a zatim zustavate v autě nepřejici si vylizt z auta do venkovniho jitřniho mrazu.
Městečko tady vypada malebně a par ospalých lidi se pohybuje do prace. Skrze domy prosvita běloba ledove krusty na jezeře.

Vlk

Je sobota takže rano bylo poklidne. Druhý trener přezdivaný Vašut převzal tvoji šichtu a skoro ti i poděkoval pač v sobotu chodi ty nejlepši buchty. Ty jsi mezitim vypnul handsfričko a dal si věnoval laděni radia při čekani na semafor. Ještě jednou tve oči zabloudili k tašce s par svršky a nahoře položene plastove kufřikove schranky USP doplněne o krabičku s nabojema ktere jsi na posledni chvili zbalil. Neviš čim přesně to bylo asi těma podivnýma snama co jsi v noci měl. Ted když se na to vzpominaš nemaš nejmenši tušeni o čem byli a to jsi je ještě před pul hodinou rozebiral před zrcadlem.
Nahradni semafor postavěný policii konečně zablikal zelenou a tyses rozjel naklaněje hlavu na starnu aby ti neunikla podivana. Policajti tu šašili už od rana a teprve nedavno obnovili dopravu aspon v jednom pruhu. Když jsi projižděl kolem nich viděl jsi několik černých pytlu na mrtvoly jenž uklizeli sanitaci a spoustu žlutých značek a stop po krvi kolem kterých tančili chalpsi v bilich kondomech ( policejni kriminalka ve svých kombinezach označujici žlutýma ramečkama dukazy a pak je dokumentujici). U jednoho z policejnich aut jsi měl dojem že jsi zahledl kluka ve staromodnem obleku a buřince . Asi to byl on pač ted na sobě měl směšnou černou škrabošku. Opiral se o policejni auto s rukama skřiženýma na prsou a bez zajmu pozoroval detektiva který na něj z dalky dvou kroku řval nadavky. Mezitim se fronta pohnula a tys vyrazil do druheho pruhu směrem na Zamrzlou řeku.
Cesta probihala vklidu a bez překažek. Až na jednu podivnou postavu kterou jsi viděl na v tuto hodinu prazdne dalnici. Schrbeneho bezdomovce zakutaneho v přiliš velkem plašti , šale a kulichu stojiciho s palcem vztyčeným vysoko nahoru a postaršim nakupnim košem zakrytým odrbaným pledem. Bezdomovce tam stal bez pohybu a stopoval směrem do Prahy. Byl to jen okamžik a už jsi byl pryč a jel jsi dal.
Do Zamrzleho Jezera jsi dorazil něco malo po sedme. Malebne male městečko s upravenými domy a krasným jezerem pokrytým ledovou krustou. Lidi na ulici moc nebylo a tak jsi v poklidu projižděl ulicema , ale tak trochu si zabloudil a mapa tipřestala davat jakýkoliv smysl. Naštěsti jsi se ale všiml osaměle postavy pracujici na starým pikapu nedaleko od tebe. Když ses podival pořadně zjistil jsi že je to malý stařiček s velkým nosem a rozježeným , kratkým plnovousem . Měl na sobě dobře padnouci postarši kabat , kostkovanou šalu a okrovou bekovku kryjici uši.

Vlk

Kopnul jsem do sebe jeden energeťák a zastavil kus za tím dědou co opravoval auto, u krajnice. Vystoupím z auta a pomalu jdu k němu. "Dobrej, prosím vás nevíte kde bych našel Lori ? Lori Tichou." pronesu s milým úsměvem a mrknu na auto. "Mimochodem pěkný kousek."

Vlk

Energitak zaklokota v tmým hrdle a v žaludku ucitiš rozrustajici se teplo. Pak otevřeš dveře a do obličeje tě zasahne ranni mrat. Několik krat vydechneš oblačky pary a zapneš si bundu až ke krku. Po zavolani se děda otoči a obdaři tě veselým usměvem.
Dobre rano . Dobre. Přesně tak jsou to pěkne dětatka . řekne ti stařec s přikývnutim směrem k pikapu. Par se jich tu v okoli dřive vyrobilo ale většina mechaniku co je uměla opravit už jsou přiliš starý a tak mistni jezdi za mnou. A na koho že ses ptal? Na Lori ? Tichou? Jo jo . Nedavno se zase vratila naše sladka Lori. Vždy dokazala rozveselit neboheho starce a občas mi přišla i uvařit. řekne se širokým usměvem. Tedka je u rodiču tamhle nahoře na kopci vedle jezera. řekne ti a ukaže směrem kde se teren zveda do kopečku na pozadi jitřni oblohy a světlem vykreslených stromu. V dalce tam vidiš na konci města se zvedat novějši stavby.
A či pak ty budeš? Lořin přitel z prahy? Moc mně těši mně všichni řikaji Starej Bedřich. řekne s pořad stejným širokým a upřimným usměvem a utira si ruku od oleje do kapesniku aby ti ji mohl podat.

Spoiler:

Vlk

Překvapení na sobě nedávám znát a se širokým úsměvem mu stisknu ruku. "Ano sem Loriin kamarád. Jmenuju se David. Těší mě." řeknu. "Děkuji za radu, jen můžu mít ještě otázku ? Takhle málo lidí je tu stále ?" optám se s tázavým pohledem v očích...

Vlk

Stařec se jen zasměje a utře pomyslnou slzu. Ale no tak Davide je sedm rano. Většina mistnich začina pracovat až od desiti. Krom toho je tu strašně moc těhotných žen a ty ještě vyspavaji. řekne ti s upřimným usměvem ve kterem se neskrýva ani špetka posměchu či zloby. To viš muži ze Zamrzleho jezera se vždy vyznačovali svoji plodnosti.

Vlk

"Heh, koukám že jste tu hodně aktivní." usměju se. "Pokud dovolíte tak se stavím za Lori. Snad se ještě uvidíme. Zatím a díky za pomoc." kývnu na něj a ještě jednou mu potřesu pravicí. Otočím se, nasednu do auta a rozjedu se směrem který mi popsal...

Vlk

Tak tu ji a jeji rodinu ode mně pozdravuj. A měj se určitě se ještě uvidime jestli se tu zdržiš. řekne ti na rozloučenou a potřese ti pravici. Pak se zase vrati k opravě auta.
Ty mezitim nasedneš a auto naskoči na prvni otočeni kličku. Cesta vzhuru utika rychle. Po cestě potkaš par jogeru jak si to štrechuji do kopce. Opratrně je předjedeš a pokračuješ dal. Na kopci mezi novýma domy už snadno najdeš cestu k jejimu domu. Je to novodoba okrově omitnuta stavba s prostornou zahradou ve ktere roste par spicich stromu. Zaparkuješ auto a vyjdeš ven. Jak jdeš přez zahradu ke dveřim všimneši si zanechaneho kola a několika hraček jenž se povaluji po zahradě. Taktež i psi boudy s napisem Bert. V boudě ted evidentně nikdo neni ale vedle stoji miska ze ktere nedavno někdo jedl.
Zastaviš se před bezpečnostnimi dveřmi s napisem Tichý a zazvoniš. Zpoza dveři uslyšiš nějake hlasy a pak divči křištalově čistý hlas zavola *Ja otevřu mami* a pak se dveře otevřou.
Stoji v nich Lori. Krasna tak jak si ji pamatuješ. Mala a štihla s širokýma bokama, plochým vysportovaným břiškem , pevným zadečkem , dlouhýma a dokonalýma nohama a na svoji postavu o něco většim ale velice pěkně tvarovaným poprsim. Ma na sobě jen vytahane tričko, sportovni krataskove , pruhovane klahotky se srdičkem uprostřed , pruhovaných nadkolenkach a velkých akvamarinových , chlupatých bačkorach. Když tě uvidi tak si odhodi blondato akvamarinove melirovane vlasy z čela a jeji krasne zelene oči se rozšiři v přakvapeni . Pak se po jejim krasnem obličeji rozlije usměv a skoči ti kolem krku se slovy Ahoj Davide! . I přez bundu ucitiš že pod tim tričkem nema podprsenku ale dřive než ji stačiš položit ruce na pas se od tebe odtahne a s usměvem tě zatahne za ruku dovnitř. Pak tě pusti a postavi se na proti tobě . Nevědomky jemně nakloni panev a pod tričkem se vyrysuje linie jejich boku a břiška. Zimomřivě si na prsou složi ruce a tim svoje nadra jen vice vytvaruje a jedno rameno jejiho trička se sveze zvětšuje jeji výstřih ona se toho ale nevšima.
Copak tady dělaš Davide? Vubec jsem tě nečekala.

Allen

Dofrčím na náměstíčku a zastavím. Rozhlížím se kolem. Hmm malebné městečko co? To mě docela smrdí. Pomyslím si, zapnu si kabát a vystoupím. "CHvilku vdrž mladej. Zjistím, kde bydlí ta rodinka." Řeknu Johnymu a vyrazím najít první živou duší. Adresu z letáku si už pamatuju na zpaměť, ale nevím kde to leží.

Allen

Když vystupuješ z auta do ranniho mrazu podivaš se ještě na hodinky. Ukazuji skoro nekřestanskou hodinu 06:48. Naměstičko zeje prazdnotou a jedine zvyku okrom zpěvu ranniho ptactva je lomoz v obchodě s napisem *Bedřichovy dily a opravy* ze ktereho pravě vystupuje menši osoba. Na druhý pohled je to lechce neupravený stařec s bodrou chuzi a ježatým prošedivělim plnovousem a dlouhým nosem. Na sobě ma dlouhý šedivej kabat na několika mistech umazaný od oleje, kostkovanej šal a okrovou bekovku. V jedne ruce děda nese krabici s nahradnimi dily a v druhe hrnek s kouřici se kavou.

Allen

Pomalou chůzi dojdu ke staříkovi. "Dobré ráno pane, omlouvám se že ruším." Začnu a zvednu ruku na pozdrav. "Mohl by jste mi poradit kde najdu ulici Na Vršku? Dům číslo 66. Bydlí tam rodina Dobrovských." Zeptám se ho a usměju se. Slušnost na takovéhle lidi větišnou působí a já zas tak ošuntěle nevypadám. Ani snad nedůvěryhodně.

Spoiler:

Allen

Stařik se na tebe otoči a usměje se.
Heheh. Dobre rano. Řikejte mi Bedřich ne pane. Všichni mi tak řikaji. Teda řikaj mi Starej Bedřich nebo Starej ale to je jedno. Dobrovský znam. Je to tamhle na kopci . Ukaže ti směrem ke zvedajicimu se terenu na východu kde pravě vychazi slunce. Zmrzla krusta na jezeře odraži slunce a osvětluje kopec i z druhe strany.
Copak jim chtete Dobrovským?

Allen

"V pořádku Bedřichu. Já jsem Al. Můžu vám říkat Béďo? Je to takový veseljší." řeknu a zasměju se. "No přijel jsem jim najít ztracený poklad Bedřichu." řeknu tajemně.

Allen

Hehe klidně mi tak řikej Ale. usměje se Bedřich a napije se kavy. Stracený poklad jo? No tak to teda budou štastný řekne s usměvem. Omlouvam se že nenabidnu kavu ale pospicham k autu. Mam tu starou fordku ktera potřebuje ošetřit. Majitel chce na večer ject do biografu do Loun a tak musi být auto do večera hotove. Ale až to bude tak se za mnou mužeš zastavit. Mam tu výbornou kavu z jižni ameriky a mužem hodit kus řeči. Vypadaš na zajimaveho kluka a ja toho o městě vim docela dost. řekne s širokým a upřimným usměvem.

Spoiler:

Allen

"Díky Béďo, pomohl jsi mi. a určitě se zastavím jak bude čas. A hodně štěstí s tou fordkou." řeknu, zamávám a vracím se do auta. Sympatický děda, určitě toho bude mít hrozně moc co vyprávět. To zas jendou naplním celej blok.

S tím se vrátím do auta. "Už jsem tu," řeknu Johnymu, nastartuju a vyrazým k Dobrovským. Němělo by to trvat dlouho. Teda pokud se nějak moc neztratím. Cestou řeknu Johnymu. "Tak jo chlape. Dej bacha, budem mluvit s rodičema co se jim před dvěma dny ztratil syn. Možná budou panikařit, možná budou vystrašený. Ale každopádně nám asi nebudou hned tak věřit. Nestane se často, že se na prahu objeví cizinec s tím, že vám jde najít ztracenýho synka. Musíme být optarní a profesionální. Nejde tu o nic jinýho než toho kluka, když si znepřátelíme hned na začátku rodiče, tak nám nebudou důvěřovat."

Vlk

Nedám na sobě znát mírné rozpaky a usměju se. "No zmizela si a já se začínal bát. Tak jsem se chtěl ujistit, že ti nic není." ušklíbnu se a pokračuju. "A než se zeptáš jak jsem tě našel...vedlo mě srdce." vypláznu na ní jazyk.

Vlk

Lori se na tebe zazubi a odtahne tě do kuchyně . Pojd udělam ti něco tepleho k piti. Řekne a začne v prostorne kuchýni připravovat hrnky. Když je k tobě otočena zady a předkloněna nad plotnou tak mužeš pozorovat jak u toho vrti svým krasným zadečkem. Mezitim na tebe mluvi.
To jseš hodnej žes za mnou dorazil . Promin ja jsem tak nějak zpanikařila. Volala matka s tim že se boji o brašku tak jsem přijela jak nejrychleji to šlo. Nakonec jsem zjistila že se kluk sousedu Matouš zratil. Hodně se kamaradil s Petrem teda s braškou. Tak matka se obavala aby se nestratil on. Nechapu proč asi se boji že ho někdo unesl. mezitim připravi napoj o který si řekneš da ho před tebe na stul a posadi se naproti tobě a podepře si hlavu dlaněma a s usměvem se na tebe kouka. Nenudim tě že ne? . Mluvi sice čistým křištalovým hlasem ale jakoby takovým roztomilim zpusobem ktere kluky přivadi k šilenstvi.

Allen

Bedřich ti zamava na rozloučenou a vyraziš. Cesta směřuje nahoru do kopce ale tvuj medour ji lechce zvlada. Na kopci stoji male osidlený nových domu. Už meně malebných a vice modernich. Zastavujete před prostorným patrovým baračkem s rozlehlou zahradou. Ptačci tu spivaji už o něco meně a vubec je tu o něco temnějši atmosfera a meně slunce i když ted byste se v něm měli koupat. Barak před vama je jako hnizdou smutku. Před nim nemate ani nejmenši chut prohazovat vtipky nebo se nedej bože zasmat. Toto je sidlo Dobrovských.

Vlk

"Aha. Tak proto. Já jen...měl jsem strach o tebe tak jsem se chtěl přesvědčit že jsi v pořádku." řeknu s letmým úsměvem. "A ten jeho kamarád...už ho našli ? Ne nenudíš, jen pokračuj." řeknu a stále se usmívám. "Děkuju." řeknu ještě a napiju se čaje. Celou dobu se jí dívám z příma do očí...

Vlk

Noo ještě nenašli. To mně docela trapi. Mistni šef policie tvrdi že se vylekal a utekl do lesa. Jenže tam ho nikdo nenašel. Prej se vrati až bude mit hlad ale už je to dva dny. Chtěla bych dneska o něco později zajit za pani Dobrovskou a skusit se ji poptat jestli bych nemohla nějak pomoct. řekne ti lechce zachmuřena.