Hrad postavěny z myšlenek. (Mira a Tara)

Probudi tě světlo. Ostre paprsky slunce pronikajici škvirou v zaclonech tě oslepi a vytrhne tě ze sladke naruče spanku a snu kdy tě Richard svira v naruči.
Prvni pocit který zažiješ je deja vu. Neznama postel, neznama mistnost a nepamatuješ si jak ses sem dostala.
To ale hned pomine. Ležiš ve sve posteli pod svou přikryvkou a ve svem bytě. To jen tvoje mysl se ještě uplně neprobudila. Když si slastně protahneš a protřeš oči všimneš si že ti zvoni Mpa.

Tara


Prudce se posadím na posteli a zakleju! Tohle už znova ne! Pitomý, pitomý podvědomí. Pitomý, blbý sny! Z toho by se jeden vážně zbláznil!
Hrábnu poslepu po MPA a zvednu hovor.
"Tady Tara," houknu. "Co se děje?"

Ahoj Taro. ozve se z reproduktoru strhaný a unavený hlas. Tady Adriana. Už jsem na perle. Mira dorazi každou chvili. Baron ji a mně poslal skratkou.

Tara


Podívám se na hodiny a zamrkám. "Jo, promiň," hlesnu. "Blbý sny...
Sejdeme se v klubu? Potřebuju kafe a snídani. A Barona - má pro mě nějaký jména.
Je dobře, že jste dorazily tak rychle.¨Děkuju."

Drže MPA u ucha jednou rukou šátrám po spodním prádle a skáču přes místnost do koupelny.

Tara

"Nohy bych mu nelámala," huhlám s kartáčkem v puse. "Bylo by mi ho líto, ale je dobře, že nebude nikde chodit. Vypadá strašně!
Je dobře, že se o něj takhle starají. Jen co tohle skončí, snad se mu udělá líp.
Takže klub tak za půl hodiny, jo?
Potřebuju fungovat, a k tomu potřebuju sprchu."
Nechám MPA na hlasitý odposlech, kdyby Dee ještě něco chtěla, a vlezu pod sprchu.
Studená, a pak horká. Umýt vlasy a stáhnout do uzlu. Vytáhnu oblečení ze skříně a v rychlosti se obléknu. Černé kalhoty, tmavou halenu, a přes to koženou vestu. Černý kabát a vysoké boty.
Pro jistotu seberu tašku se zbraněmi a odnesu ji do auta.
Pak zamířím do klubu.

Dobře počkam na tebe a zatim dam vařit kavu. Tak zatim. reproduktor klapne a necha tě jen se zvukem sprchy.

Zavřeš za sebou dveře a lezavou mlhu s jemným mrholenim si nechaš za sebou. Oklepeš si kabat a dojdeš do salonu. Kameny ve zdech produkuji denni světlo a tak to uvnitř vypada jako za slunečniho dne. Krom toho obrazovky na zdech promitaji pohled na vesnickou krajinu.
Uvnitř jsou jen dvě osoby. Fall který sedi u sveho obvykleho stolu a jeho zraněni ted jsou velice pečlivě ovazane a ošetřene , a Dee ktera pravě připravuje kavu a nějake sladkosti u barpultu. Nevypada moc upraveně. Jeji vlasy jsou jen narychlo učesane a lehkej make up se pokouši zakryt stopy po slzach. Na sobě misto svýho klasickeho provokativniho oblečeni ma volne džiny a top na uzkých raminkach.

Tara


Nejprve dojdu pozdravit Falla. Jenom opatrným dotekem ruky na paži ho upozorním, že jsem tu, a řeknu tichounké ahoj.
Pak zamířím k Dee a o poznání hlasitěji prohlásím: "Dobré ráno, Dee. Jsem ráda, že jsi tu tak brzo."
Proklouznu kolem ní a začnu pomáhat s přípravou čehokoliv, co tam dělá. Povzbudivě se na ni usmívám. "Všechno v pořádku? Ty jsi v pořádku, Dee?" vezmu ji lehce za rameno.
"Hele, vůbec, sedni si, tohle zvládnu udělat já." začnu ji strkat k barové stoličce.

Fall ti pokyne hlavou . Usměv od něho ani nečekaš. Na to ho celkem znaš.
Přispěchaš k Dee a začneš ji pomahat v chystani snidaně.
Viděla si co se sebou zase provedl? Ja to nepochopim. Musi to dělat naschval. řekne ti zuřivým šeptem. A tentokrat se to hoji mnohem pomaleji než normalně. Když mně Hawk sem přitahnul tak jsem myslel že ho zabiju blbečka.

Jak tak zuřivě šepta všimneš si jak si Fall zasunul hlavu mezi ramena a podepřel si ji zafačovanýma dlaněma. Evidentně proto aby si zakryl uši.

Spoiler:

Tara


Pobaveně se usměju a pokývám hlavou. "Viděla, viděla," povzdechnu si. "Ale když na něj budeš milá, s něžnou láskou a péčí se to bude hojit mnohem rychleji. Věř mi." mrknu na ni.
"Když se Richard vracel s kulkou v břiše, bila jsem ho pánví po hlavě," zavzpomínám s připitomnělým úsměvem. "A pak jsem u něj seděla, když měl horečku. Tři noci.
Když se probral, byla jsem nevyspalá, unavená, ale dokonale šťastná.
Řekl mi, že vypadám jako strašák do zelí.
Nezabila bys ho, když umíráš strachy a nespíš, nejíš?"
Rozesměju se nad tou vzpomínkou dne, kdy jsem Richarda přetáha pánvičkou, a on sdrceryvně deklamoval, že krvácí na podlahu (a šlo to z ní pekelně špatně umýt).
"Musíš být trpělivá. Bez rozčilování to asi nepůjde. Ale bez té trpělivosti taky ne, když za to stojí..."

Dee přimhouřila oči a pak se na tebe lechce usmala.
To znam. A my ještě ke všemu spolu nechodime. pak se k tobě nakloni a pošepta ti na ucho. To by ten idiot se musel k něčemu odhodlat. pak se odtahne a da se do připravy čtvrteho hrnku kavy.
Jenže upřimně jak zachazet s chlapem ktereho ani nejde pořadně zabit? To je jak nočni mura. Viš že jsem ho jednou musela tahnout do auta? Schytal pul zasobniku protiletadloveho dvojčete. Celou cestu jsem brečela.

Tara


Začnu se nezřízeně smát a pokyvovat hlavou. "Dám ti radu ozkoušenou a prověřenou léty, jo? Když neuděláš sama tah na krále, vítězství nedojdeš.
Prostě mu to musíš vysvětlit polopaticky. Jsem tady a chci být s tebou. Teď, a ne jindy."
Mrknu na Falla a znovu se zazubím. "I když chápu, že tomuhle se to asi těžko vysvětluje.
Ono se jim to těžce vysvětluje všem. Musí si k tomu dojít sami, i když je kopeš do... No víš kam...
Proto my musíme mít trpělivost."
Začnu servírovat snídani na stůl k Fallovi. Pak ji poplácím po ramenou. "Bude to dobrý, uvidíš. Snaha se vyplácí, víš? A možná tě to vynese až k nesmrtlenosti..."
Na malou chvilku se zarazím a ohlédnu se po vchodu. "Kde je vlastně Mira?"

Tara

No ja nevim. zašepta ti. Co kdyby to nechtěl? Ja nevim jestli je to dobrej napad. Ale možna to zkusim. K čertu čekam už dost dlouho.
V tom jako reakce na tvoje vzpomenuti na Miru se ozve rachoceni z jednich dveři v salonu a hlasite kýchnuti.

Mira

Hawkova ruka ktera tě drži ti nedovoluje se zastavit a tvoje oči postupně přivykaji světlu. Když znovu otevřeš oči uvidiš něco nepochopitlneho a krasneho. Dlouhou zařivou cestu vedouci širim vesmirem zaplněnim vodopadem pohybujicich se hvězd a bizarnich planet rozevirajicich se jako desitky ust, květin a oči.
Běžiš vpřed za Hawkem a nad vama se rozprostira duha zařici milionama barev. Jen se kochaš a nechaš se vest Hawkem který při ty krase nespomali ani na vteřinu a nepovili to ani tobě.
Najednou tebou smykne a skoči přimo z cesty do černe hlubiny propasti. Přimo do otevřených dveři ktere tam předtim nebyli.
Dopadnete na nohy někam do tmy a randalu. Do boku tě pichne něco dlouheho a zaobleneho a prach tě udeři do nosu.
Hlasitě kýchneš.

Mira

DObře. Občas umí být nadpřirozeno úžasné. třeba v těchle chvílích kdy se mě nesnaží zabít. Pomyslím si a užívám si cestu. Okolo mě je vesmít a já jsem jeho součástí. Nad hlavou mi lítá milion barev a to, že milion barev ani neznám mi nečinní problémy. Pak vše náhle skončí.

Čelem narazím do stěny a něco mě šťouchne do boku a cítím zvířený prach. "Hepčí!" Kýchnu hlasitě. "U všech svatých prdelí ne tomhle světě." Zaláteřím a začnu se rozhlížet. Odstraním věc co mě šťouchá a zjistím, že mám ejště ke všehmu nohu v kýblu. Safra.

Mira

Au au. ozve se když několikrat nevybiravě pichneš do Hawka a pak rukou nahmataš kliku. Zatahneš a malem vypadneš s rachocenim padajicich smetaku do salonu barnova klubu. Maš štěsti že se udržiš na nohou protože Hawk prostě spadne na ksicht.

Tara

Překvapeně se otočím po hlase, který kleje, a který bezpečně poznám.
"Já o vlku..." ušklíbnu se pobaveně a ohlédnu se po Dee.
"Za zkoušku nic nedáš," řeknu jí.
Pak zahulákám. "Dáš si kafe, Miro? A snídani?"
Posadím se ke stolu a zahryznu se bez obalu do snídaně. Miluju kouzla. Vážně je momentálně miluju, když zvládnou tohle.
Na tohle se mají používat.
S úsměvem upiju kafe.
Mám před sebou pár dní, co budou pěkně na nic, za sebou pár dní, co byly na hovno. Ale přesto se nemůžu přestat usmívat.

Mira

"Jen pokud v tom kafi bude i trocha bourbonu." odpovím Taře, ktera se pochechtává.
"Au," prohlásím pak a přetřu si ošťouchaný bok. Pak se otočím a pomůžu Hawkovi na nohy. "Díky za transport." řeknu mu. S tím se vydám ke stolu kde sedí Dee a Tara. Fallovi jen kývnu na podraz. U stolu shodím batoh se zaduněním nazem a kecnu si. "Uff, ale i tak ta cesta stála za to. Nejdřív snídaně, nebo briefing?" zeptám se pak.

Hawk se na Miru usměje a s jeji pomoci vyskoči na nohy. Otřepe se a posadi se taky ke stolu a poklepe Falla po rameni. Zamava na Dee a Taru a hnedka se napije z jedno z pěti hrnku. SAmozřejmně že se hnedka spali.
Dee jen obrati oči v sloup a kapne do Miřineho kafe z lahve. Z jine lahve pak osladi kafe i sobě a Fallovi ( uměla krev).
Jaka byla cesta? Zpusob dopravy s Hawkem je zcela jedinečni. Neni to nějakej přitroublej teleport.

Mira

"Cesta byla...." Úžasná, dokonalá, nádherná. "...unikátní." prohlásím. Musím si zachovat tvář. Aspoň zatím.
Pak se otočím na Falla. Vypadá hrozně. "Dobré ráno Falle," pozdravím Fall, dkyž vidím, že mé kývnutí nemohl vidět. Chtěla jsem to dokončit "říznul jsi se při holení?" ale člověk musí vědět, kdy není dobré dělat fórky. Místo toho jsem řekla "Co se ti proboha stalo?"
Jestli prohlásí, že se říznul při holení tak se budu mračit. S tím si přitáhnu kávu, natáhnu její vůni a lžičkou pořádně promíchám bourbon.

Fall se na Miru otoči a otevře usta. Pak se zarazi jako kdyby něco zaslechl a chvili jen mlči jako kdyby přemejšlel.
Spadnul jsem ve sprše.

Mira

Jak jinak. Jednou ho potkám a bude z nej jen hlava a kus torza. Pak mi řekne, že měl malou nehodu nebo že se řízl při krájení mrkve. Proto jen zakroutím hlavou, ušklíbnu se a opatrně urknu kávy. Když mi nechce říct, co se mu stalo je to jeho věc. Já se to toho víc šťourat nebudu.

Tara


Skoro nad Fallovým prohlášením začnu prskat kávu smíchy. Dobrá, ten chlap je nemožnej. Zakuskám se a začnu otírat slzy smíchu.
Zakroutím hlavou.
"Málem jste mě udusili, děkuju pěkně," prohlásím.
Pak natáhnu po Miře ruku. "Jsem ráda, žes přijela, věci tu jdou pěkně z kopce, a bude se mi hodit nějaká schopná ruka."
Mrknu na ni. "Bude to znamenat hromadu střílení a mrtvol. A když se to povede, budu ti nakonec neskutečně vděčná!"

Mira

Stočím pohled k Taře. Vyslouží si doe mě pozvedlé obočí. Střílení a mrtvoly? Aspoň že si mě vybrala správne. Střílení mi celkem jde a mrtvoly už me moc nevzrušujou. "No to není problém. Spíš se mi úplně nelíbí, že jsem musela opustit zbytek party, ale oni jsou dospělý a soběstačný. Poradí si. No popravdě jsem ale ráda, že jsem pryč z toho města. Bylo to tam jako v Ospalé Díře, akorát bezhlavého jezdce bych tam brala spíš už jako bonus." Prohlásím a zase usrknu kávy.

Tara


Povytáhnu pobaveně obočí. "Třeba jsi Ichabod Crane, a právě jsem tě zachránila od useknutí hlavy," prohlásím s plnou pusou. "Ne, vážně. Přerostlo mi to trošku přes hlavu, a sama to přestávám zvládat.
A ve dvou se přemýšlí lépe."
Odstrčím talíř stranou a vezmu hrnek s kávou do obou dlaní. Upřeně se po ní podívám. "Podívej, já nevím, kolik toho o mě víš, ale věc se má takhle: Baron pro mě má informace o pěti chlapech, kteří vězní mého muže, a já se jich potřebuju zbavit, abych se k němu dostala.
Nebude to sranda, nebude to procházka růžovým sadem, a bude to asi pěkně ošklivý.
Viděla jsem za posledních pár dní hnusné věci, které kvůli tomu, že jsem na správné stopě, udělali. A možná po nás budou střílet policajti.
Ale to k tomu asi patří..."
Odmlčím se a sevřu v ruce medailonek. "Co tím chci říct je, že jsem takhle blízko přestat se konečně po skoro 300 letech honit za strašidly, a nutně potřebuju někoho, kdo mě kopne do zadku, až začnu skládat hlavu do dlaní.
A potřebuju pomoc."

Mira

Po skoro 300 letech? No fíha, nevapadá na to. Pousměju se a opětuju její pohled přímo do očí.
"Tak jsi přišla za tou pravou. Zabíjení je jedna z věci co mi jdou nejlépe kopání zadků ještě líp. Tvýho chlapa z toho dostanem. Mimochodem na svůj věk, vypadá naprosto skvěle." řeknu a mrknu na ní. Myslím, že by se jí teď hodila, když se budu chovat pozitivně.
Stejně jsem, ale zvědavá o co tu go.