Tara Murthough-Sharpe

Poèet pøíspìvkù : 165 Join date : 25. 03. 10

Jméno: Tara Murthough – Sharpe, bývalá Lady z Ascotu a Donnelore

Rasa: stále ještě člověk

Věk: vypadá tak na 25

Vzhled: Vysoká, tmavovláska s jantarovýma očima (nemoc duhovek způsobená rozpadem hnědého pigmentu), poměrně šlachovitá, pořád ženská, většinou chodí v zelené uniformě 95. střeleckého pluku Jeho Milosti, Lorda Wellingtona

Životopis:
Narodila jsem se roku 1789.
Ne, není to překlep. 1789, v roce Francouzské revoluce. 1789, Wales, údolí Donnelore. Jako jediná dcera mezi pěti syny svého otce, pečlivě vychovávaná kovanou britskou šlechtičnou… Ale na tom nezáleží.
Tenhle můj život – to je jako život někoho jiného, někoho, kdo neviděl svět mýma očima.
Byla jsem šlechtična, dobře vychovaná, dobře situovaná, měla jsem se dobře vdát. A taky vdala – za dobrého muže, za podplukovníka pluku Jižního Essexu, za velitele 95th Rifle brigade, Chosen men, těch nejlepších střelců, které kdy Jeho milost, Král Jiří, kdy měl.
A co na tom, že matka soptila, že nebyl šlechtic, ale obyčejný voják, povýšený „jen“ za záchranu Wellingotonova života? Co na tom…
Já byla nějakou dobu šťastná.
Než se přes náš dům v Normandii převalili Francouzi. Během jedné noci jsem přišla o všechno – o dům, o peníze, o manžela. Navlékla jsem černou, a vrátila se domů.
A o dva roky později přišel dopis, který začínal slovy Má milovaná…
Nemohl to být špatný žert, ten dopis byl psaný rukou mého muže. Hovořil o věcech, o kterých jsem slýchávala v kuloárech šlechtických dvorů. O¨černé magii, o věcech, které se příčily Bohu i správnému křesťanskému smýšlení. A hlavně o upírech. Mezi šlechtou jich moc nepobývalo, a já se nikdy s žádným nesetkala. Ani jsem necítila potřebu...
Najednou jsem zčista jasna měla v ruce zprávu o tom, že se té noci, kdy náš dům vypálili, stal Richard jedním z nich…
Ale já byla od té doby jak posedlá. Můj muž, všech, co mi zbylo z předchozích šťastných let, byl naživu.
Opustila jsem Wales a začala je hledat. Ty, o kterých můj muž mluvil - ty, kteří ho vzali mezi sebe, Silviův klan.
Čas kolem mě ubíhal, měnili se lidé v politice, šlechtici na plesech, ale já se pořád snažila. Lidi kolem mě přicházeli, a odcházeli, a já najednou sledovala samu sebe, jak pohřbívám své bratry – staré muže ve vetchých tělech, i když já jsem zůstávala pořád stejná, jako zaseklá v čase.
V průběhu let jsem narazila na mnoho alchymistů, mágů, exorcistů i svatých mužů, kteří si můj stav vykládali po svém. Boží zásah, kletba, kterou jsem na sebe sama uvalila, vůle tak silná, že překoná zákony přírody…
Jisté ale je, že já, Tara Murthough-Sharpe, jsem žila dál, napříč stoletími, zatímco svět kolem mě se měnil.
Sloužila jsem již mnoha Baronům, jen abych svého muže našla. Nájemný vrah, lovec, někdo, kdo se pro špinavou práci hodí. Brzy jsem začala být rychlá – velmi rychlá. A obratná, a přesná.
Přikládám to dlouhým rokům tréninku a učitelům, které mi jednotliví Baroni dávali k dispozici, abych se ještě vylepšila, sloužíce jako jejich osobní stráž. Absolutně poslušná, s vidinou toho, že pro mne mého muže najdou.
I oni přicházeli, a odcházeli.
Přišly a odešly války.
Až jsem zůstala sama ve městě, které si říká Perla. Jak příhodné jméno pro místo, které je jako dvousečná zbraň. Které je krásné a přitom hrozivé.
Stojím tu v dešti, svůj život v pytli hozeném přes rameno, a klepu na velké dveře…Další upírský Baron. Jakýsi mladíček, o kterém se vyprávějí legendy.
Třeba bude potřebovat někoho, kdo si pro něj ušpiní ruce, jen když bude vědět, kde je Richard…

Schopnosti a vybavení:
Díky velmi intensivnímu, a velmi dlouhodobému výcviku je Tara až nadlidsky rychlá, obratná, a přesná – velmi jednoduše si její tělo prostě tyhle schopnosti vyvinulo.
Má výbornou svalovou paměť, a snadno se učí.
Bojuje hlavně s mečem, na pěsti. Byla vyučena v bojových uměních, ale příliš je nepoužívá – buď se pere na pěsti, nebo, pokud to jde, snaží se o stealth akce. Je to ostřelovač, ale jen velmi málokdy používá high-tech zbraně.
Je dobře identifikovatelná podle Bakerky, kterou s sebou nosí, a Nock gun, sedmihlavňové pušky, kterou primárně za dob Napoleonských válek používalo Britské námořnictvo. Bakerku zvládne nabít 12x za minutu (pro upřesnění, rekord v nabíjení Baker rifle je 4x za minutu).

Charakteristiky:
Baker rifle, seven-barrelled Nock gun, důstojnický palaš, zásadně chodí v zeleném – buď v uniformě Chosen men, nebo v zelených šatech – většinou zásadně v módě 18. století.
Posedlá nalezením svého manžela, je pro to ochotna udělat cokoliv.

Zajímavosti:
piha pod levým okem, jantarově zbarvené duhovky, medailonek, který nikdy neodkládá.

Vzheld: