Co je vlastně červena?

Tara

Nafotím, ale co s tou holkou? Někdo do ní vyřízl moje jméno i ID! Tu tady nemůžu nechat! napíšu do MPA, a pak se začnu rychle oblékat. Pobíhat nahá už tam nemusím. To je směšné, a v téhle chvíli úplně zbytečné.
Boty oblaím cáry přikrývky, abych nenechávala příliš zřetelné stopy, a začnu všechno fotit, než mi Lebkoun odpoví.
Při té příležitosti se všude pořádně rozhlížím po všem, co mi před tím ještě mohlo ujít.
Všechno dělám automaticky, a pokouším s evypnout úplně mozek. Hloupé myšlenky si nepřipouštím, a mozek přepnu na autopilota - teď není čas na myšlenky typu PROČ?, KDO? a PROČ JÁ!

*toho napisu se budeš muset zbavit. Tedka hrajem o čas.*
Mezitim mu odešleš fotky.
*Diky za fotky. Kvuli programum ktere jsem ti natahal na mpa budou mnohem kvalitnějši. Ted potřebuji abys posbirala všechny dukazy. Musiš je dat do nějake schranky. Maš něco po ruce?*

Tara

Tak si zahrajeme na...jak se to říká? CSI? Forenzní detektiv?
Nález prezervativů zcela vyignoruju jako nějak směrodatný. Tohle se bude řešit potom, teď z toho musím vyvýznouz se zdravým krkem, pak se můžu zabývat ostatními věcmi.
Posbírám všechno, co je třeba, a prezervativy zauzluju. Oblečení naházím do jedné ze sportovních tašek, co jsou ve skříni.
Připravím si igelitové tašky a prostěradlo.
Teď přijde ta horší část.
Část, ze které se mi asi bude zvedat žaludek.
Nejdříve si děvče nafotím, pak vezmu palaš za špici, a za neustálých omluv,a se slzami koulejícími se mi po tvářích dolů dívce stáhnu kůži z břicha. Pak to zabalím do několika igelitel, pak se otřu do povlečení, které také zabalím do igelitky, a hodím do tašky.
Koupelnu se pokusím co nejvíce zbavit krve.
Ještě jednou si vyfotím nápis na zrcadle, jen pro jistotu, a pak ho smažu (čím je vlastně napsaný? Rtěnka? Krev?).

*Prezervativy. Hotovo! Posbírala jsem vše, co šlo, a mám to u sebe v jedné z hotelových tašek. Co teď?*

*sakra. Poliši už sem jedou. Někdo tě nahlasil a oni už jsou v budově. Rychle odtud vypadni.*
to ti napiše zatim co uzluješ prezervativy. V tu samou chvili ti na veřejnem terminalu naskoči vzkaz z recepce. Co tam asi muže byt?

Tara

Podívám se z okna, abych se podívala, jestli náhodou není někde v blízkosti střecha, kam bych mohla zmizet.
Pokud ne, podívám se, jestli náhodou někdo nevartuje před dveřmi, a pokud ne, vypadnu. Na chodbě se poohlédnu po šachtě na odpadky nebo na špinavé prádlo.
Špinavé prádlo lepší, u odpadků by rovnou mohla třeba být drtička.
Pokud najdu, skočím dovnitř, tašku přitisknutou na prsa, palaš v druhé ruce.

Odklikneš na monitoru oznameni od recepce že si pro tebe jde policie a vyskočiš na chodbu. Přehodiš si tašku přez rameno a daš si sluchatko mpa do ucha. Vynutiš si od Lebkouna spojeni a v uchu uslyšiš pubertacky lamanej hlas.
Stahl jsem ti na mpa mapu hotelu . A sakra ženska proč nemaš očni spojeni abych ti mohl psat? ozve se hodně rozladěnej chlapecky hlas ale ty v tuhle chvili maš jine starosti. Dveře vytahu od ktereho tě děli dvacet metru chodby se totiž s cinknutim otevřou a ty tam vidiš pět policistu od centralniho zboru. A to vězi nepřijemnosti poněvadž maji neprustřelne komplety.

Tara

"Protože mi oční rozhraní rozhazuje soustředění!" zavrčím vztekle.
Vezmu to co nejrychleji z dosahu policistů, a připlácnu se ke zdi. "Takže mladej, teď mě odsud navedeš do bezpečí, je ti to jasný? Budeš můj osobní eagleye, rozumíš? Kde je nejbližší cesta odsud pryč?"

Přitiskneš se ke zdi. POlicajti se rozestavi a kontroluji si situaci na předloketnich hologramech.
Ano-o madam. zaikne se Lebkoun. Na tomhle patře je osm vytahu. Dva pro navštěvniky, dva transportni, dva na pradlo a dva na jidlo. Nejdřive ale pokračujte osm metru opačnym směrem a za roh a pak na konec chodby. Odtud je to potom tři a dvacet metru k nakladnimu vytahu.
V tu chvili tě policajti spozoruji
Ani hnout!

Tara

"To tak!" vyhrknu, a dám se na opačnou stranu - tím nejrychlejším úprkem, kterého jsem schopna.
Osm metrů...za roh...na konec chodby.
Snad tam nikdo nebude.
Pokud narážím na policisty s ořídleným "Ani hnout" ignoruju je, a běžím dál. Pokud bude nutné je přeskočit, nebo podklouznout, nebo jinak přejít přes ně, prostě jdu.

Sprinem vyražiš vpřed. Zabočiš za roh a plnou rychlosti vraziš do chlapce v rudem livreji. Chlapec odleti na zed a ty spadneš na zem. V chodbě se ozyvaji těžke kroky a ty vyryziš vpřed. Vyskočiš na nohy a ale čas je ztracen . Vyhled na transportni vytah nevypada tak nadějně.

Tara

"Do háje!" zakleju vztekle a tiše se prokleju za to, že jsem ztratila čas vrážením do pingla.
Za mnou banda chlapů, a já nemám ani nic, čím bych mohla opětovat palbu, kdyby ze mně chtěli udělat řešeto.
"Změna plánu, mladej. Kašleme na transportní výtah, najdi mi alternativu!" vyštěknu.
Hodím popruhy tašky na záda a pevně sevřu palaš v ruce. Když bude třeba, projdu přes ně!

Dobře ted chodbou doleva a tam po deseti metrech-
Lebkounovo řečněni přeruši ohlušujici zvuk a nasledne krupobiti omitky. Včas ale skočiš za levy roh a pokračuješ v běhu. PO deseti metrech vidiš před sebou koš s pradlem a nedovřene dveře s leskleho kovu. Kdyby to ted nebylo zaplněno pradlem tak by se tam velice pohodlně vešel sedici muž...možna i dva.
- ale pozor ty vy- za ohybem chodby se ozyva těžke dupani obrněnich nohou.

Tara

"Co vy- ? Zatraceně, mladej, co vy -" vyhrknu vztekle, a rozhlédnu se.
Pak popadnu větší část prádla z výtahu, hodím ji zpátky do koše, a nasoukám se dovnitř, zavíraje za sebou dveře.
Pokud ta mrcha funguje, sjedu o patro níž a počkám si.

Tvoje ruce kmitnou a ještě jednou dokažeš jak rychla jseš.Před tim by zbledli všechny pokojske na světě ....teda až na to že to pradlo davaš nespravnym směrem. V okamžiku kdy se policini jednotky vyřiti zpoza rohu slyšiš to same dupani i z druhe strany kde se objevuje jednotka co tě obchazela. Tobě je to ale jedno poněvadž zrovna v tu chvili bleskově zmačkneš tlačitko a skočiš do zavirajicich se dveři.V ten okamžik se k tobě donese zbytek lebkounove věty roztrhane tvoji dabelskou rychlosti
tahy jsou pekelně rychli! donese se ti jenom a vytah se propadne dolu rychlosti sebevražedneho kosmonauta.

Tara

Zakousnu se do rukávu, abych neječela jako malá holka! Sakra, na tohle trénink nemám. Příště se pro jistotu dám k pilotům!
V duchu se pro jistotu začnu modlit!
Zapřu se nohama, a budu se modlit, abych dole byla dřív, než se mi vnitřnosti přeskupí do hlavy. Nikdy jsem nebyla na zábavní parky a adrenalinové jízdy - tohle mi asi bude stačit na celý život.
Až dorazím dolů, z výtahu vypadnu - asi doslova.

Jizda jak na horske draze. Přiliš draha a uplně na ----. Praštiš se hlavou při startu a malem si prokousneš rukav. Rychlosti se ti slzy nakupi v očich a tvoje zaklesnuti hodnotiš jako velice dobry napad. Předevšim proto že v okamžiku kdy vypadavaš z vytahu a lapeš po dechu taky tušiš že ta boule na zadku jinak mohla byt mnohem větši. Jseš ted v podzemnim prostoru čistirny. Kolem tebe huči stroje a mala žena při těle co pravě schrabuje pradlo se na tebe nechapavě kouka. Vychod je jeden a je naproti přez halu stroju.

Tara


Zatřesu hlavou, abych vytřásla mžitky z očí, a pak se rozběhnu k vchodu. Nasadím tempo, které by mi gepard mohl závidět a mířím ke vchodu přes halu. Už odsud chci pryč - pryč z téhle špatné parodie na film noire, jehož jsem hrdinkou. Co hůř, špatné gangsterské komedie.
"Chci odvoz, mladej! Hodně rychle, někam do boční ulice. Začíná mi tu hořet za patama, a já to nemám ráda!!!!"
řvu do MPA.
Jestli se odsud dostanu se zdravou kůží, dám se znova na modlení. Vážně.
Ale nejdřív si to někdo šeredně odskáče.
Vyspím se, dám si panáka, a pak třeba dalšího.
A vytáhnu pana Nocka z Londýna, už dlouho jsem ho nikam nevzala!
Tohle někdo odnese...
Dicku, doufám, že tohle jsi mi neudělal ty! Jinak ti udělám ze života peklo!

Odstrčiš uklizečku a sprintiš přez čistirnu. Ramenem vyraziš dveře a Lebkoun ti popisuje cestu k bočnimu vchodu. Naštěsti se kvuli němu vyhneš policii a zadnim vchodem se dostaneš ven. Chvili bloudiš uličkama a pak naraziš na přistavěny taxik. Zapadneš do něho a taxikař se tě zepta kam bysis to přala?

Tara

Rukou naznačím taxikáři, aby chvilku vydržel, a pak syknu do MPA: "Mladej, máš doma věci na forenzní analýzy? Potřebuju pár věcí zjistit, takže jestli jo, jedu k tobě!"

Ke mně? Sakra.... a nemohla byste to radši poslat poštou? ozve se v mpa prosebni hlas. Mezitim vidiš jak taxikař sice kyvne ale spusti taxometr.

Tara

"Přestaň se se mnou hádat! Mně je jedno, kolik ti je, a jestli máš doma mámu, mně tu něco vážně hoří. Takže ukaž, že jseš chlap, a dej mi tu zatracenou adresu! Nenech mě tě prosit!" vyštěknu vztekle.
Pokud to z něj nevypáčím, pojedu domů, pokud ano, nechám se zavést tak dvě ulice od něj, a pak tam dojdu!

Sakra vy jste teda važně neuprostna Madam. Maystreet čislo 5. Je to byt čislo 3 ve sklepě. Tak a ted tu musim uklidit. řekne ti a odpoji se.

Tara

Nahlásím taxikáři adresu o ulici dál, abych si tam mohla dojít pěšky. Nehodlám do toho mladýho tahat víc, než je nutný.
V taxíku jsem jak na trní, ale pokouším se to nedávat najevo.
Až vystoupím, namířím si to oklikou na danou adresu!

Na misto doraziš za pul hodiny. Mezitim se prosluněne rano změni v deštive rano. Huste provazce vody se spouštěji z nebe a snižuji viditelnost skoro na nulu. Zvedneš si limec uniformy a s hlavou vtaženou mezi ramena prochaziš ulicema. Časty činske stanky a čepce střech ti dělaji přistřešek za ktery jsi vděčna. K mistu se kvuli dešti dostaneš za dalšich patnact minut a cela promočena. Je to bytna budova tisnici se mezi dvěma činskymi restauracemi. Dveře nejsou zamknute a tak se dostaneš dovnitř . Jdeš so sklepu a několikkrat se po cestě všimneš velmi šikovně skrytich kamerach. To že jsi je objevila připisuješ spiše štěsti. Konečně se dostaneš ke dveřim čislo 3. K zaprašenim nekvalitně vypadajicim dveřim v temne chodbě bez oken a osvětelene jen zaprašenou žarovkou.
Vedle dveři je stařički intercom

Tara


Zasr*** počasí! Pitomý štěstí.... Jsem mokrá jak myš...

Zmáčknu intercom a zahučím: "Tady Tara, mladej. Otevři. Jsem zmoklá a nevrlá!"
Pak se opřu o zeď a čekám, až se dohrabe otevřít!