Co je vlastně červena?

Tara

Rychle hmátnu po holce, stáhnu ji dolů, a sama zapadnu do sedadla.
Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu....
Zašmátrám pod volantem, vyrvu panel, a začnu se modlit, abych si vzpomněla, který to jsou drátky, který se musí spojit, aby auto nastartovalo.
Pokud se to podaří, zařadím zpátečku a mizím. Na nejbližším vhodném bodě se otočím, a pokusím se zmizet v dopravě.

Kryt polevi a začneš cvakat dratama. Citiš jak po tvem autě projiždi pohledy policajtu a modliš se. Evidentně tě buh ma rad. Oddechneš si a auto nastartuje. Posadiš se za volant a zacouvaš.
Když mijiš křižovatku tak pot po tobě lije proudama ale jak jsi tušila buh tě ma rad. Tvoje auto opoušti červenou zonu a vyraži vstřic rušnym ulicim Perly.

Tara

Hodlám v ulicích Perly jezdit křížem krážek tak dvě tři hodinky, abych si utřídila myšlenky. Mám v hlavě bordel jak ve smetišti a potřebuju si to všechno srovnat. Do malých komínků, abych se v tom vyznala.
Patovi zcela lakonicky oznámím, že jednu k němu, a že s sebou vezu tu holku.
Pokud se neprobudí, odnesu ji k němu - jenom dobře. Když se z toho vyspí, bude jí líp.
A já potřebuju začít fungovat logicky. Nevztekat se a začít jasně myslet.

Pat ti odpovi velmi rychle. Že tedka nebude na dratě protože potřebuje rychle uklidit a dat se do pořadku.
Cesta je poklidna a pomala. Všude jsou zacpy.
Nakonec doraziš do jeho byvaku a divčina po tvem boku už přchazi k sobě. Pořad se ještě jemně třese a moc s tebou nemluvi. Dokažeš si představit proč. Nahlej šok a spousta myšlenek tykajici se budocnosti. Neni divu nepřišla jen o praci. Ted je bud komplic nebo rukojmi. Vystoupi s tebou z vozu a zamiři za tebou do bukrovych dveři ve sklepě. Ty se otevřou po ověřeni tveho mpa.
Překvapivě uvnitř již neni takovy svinčik. Křemikove nebe pořad zustava na svem mistě ale již neni obohacene tou hromadou bordelu co tam byla předtim. Všude je rozsviceno a Pat nikde. Ze sprchy se ozyva pleskani vody.

Tara

Obrátím se po děvčeti. "Jak že se jmenuješ? Asi jsem to...hmmm.... přeslechla. Promiň, jsem Tara." řeknu tichounce a podám jí ruku.
"Jen co se objeví Pat, můžeš zneužít sprchu, kuchyni, vlastně cokoliv. Budem na tebe teď dávat bacha, aby se ti nic nestalo. Jseš svědek, a mohli by ti chtít...hmm... no...to je fuk... Dám na tebe bacha! Slibuju!"
Usadím se na roh stolu a začnu se pomalu svlékat ze zaprášeného kabátu.
Mám toho dost. CHci sprchu, chci postel, chci klidnej život!
A chytit toho parchanta!

Divka se po tobě podiva mirně nejistě ale se vzdorem v očich. Jak je vidět neni to žadna slaba holka.
Jmenuji se Natalie. Natalie Webstrova. Děkuji vam za tu ochranu. Myslim že ji budu potřebovat ale nejsem si jista jestli nebudu spiše obviněna stejně jako vy. Doufam že mate nějakou podporu nebo nevim jak se z toho vykroutime.
V tu chvili zvuky sprchy přestanou a chvili se z koupelny ozyva nějake nesrozumitelne lopotěni pak se v křemikovem nebi objevi PAt. Ma na sobě košili . Skoro čistou a nejistě přešlapuje.
Pani Sharpova....Natalie. Tak už jste tu.

Tara

Pousměju se. „Ahoj, Pate.“ Kývnu na mladíka povzbudivě. „Doufám, že tu můžeme nějakou chvíli zůstat, než vymyslíme co dál.“
Obrátím se k Natalii. „Co myslíš podporou? Myslím, že se můžu spolehnout na barona, že nás v tom nenechá vykoupat. Ale musíme to dotáhnout do konce. Nenechat tady pobíhat nějakýho magora, který z holek dělá…dělá….To, co dělá.“
Povzdechnu si a vytáhnu ze záňadří medailonek. Odcvaknu víčko a zadívám se na Richardův portrét. Pak jej zas zavřu a zamračím se.
„Nejsem si úplně jistá, jestli tě do toho chci zatahovat ještě víc, než už v tom namočená jsi. Obávám se, že na pozadí toho všeho je někdo nebo něco, co směřuje ke mně. A nelíbí se mi to.“
Mám strach…

Pat jen nervozně pokrči rameny.
Jistě mužete tu chvili zustat. stači jen řict protože tehdy promluvi NAtalie a on rychle sklapne.
No namočena už jsem. Takže když mně nechcete dal močet tak bych se mohla zatim posadit na bobek a počkat si. Nic tim snad neztratim. Teda pokud je to tu bezpečne.
Ale jistě vyblebta hnedka PAt. Bylo to tady zorganizovane nedavno. Ale dřive jsem bydlel ve stejnem prototypu bunkru a ten byl velmi odolny. Chytil dokonce par raket. Ale ja myslim pani Sharpova že byste tu neměla přiliš dlouho odpočivat. Jinak muže stopa vychladnout.

Tara

Jestliže to chce slečna slyšet, klidně jí vypovím svojí srdceryvnou historii. Pěkně od začátku, i s datumem mého narození. Stručně, věcně, bez emocí.
Aby byla v obraze.
Pak si dám sprchu, abych ze sebe smyla prach, a převléknu se do vyprané uniformy. Pak se vrátím zpátky do křemíkového nebe a obrátím se po Patovi.
"Nějaké štěstí s tím nápisem nebo se znakem z prstenu? Přijdu si totiž tak trošku na mrtvém bodě!
Podívej se mi po ID té holky. Vlastně všechno o ní."
Vytáhnu z kapsy kabátu knížku a začnu v ní listovat.
Význam červené...
Zvednu hlavu. "Najdi mi toho Van Horna. Nebo sežeň info o něm, prosím."

Svou historkou jsi Natalii tak trochu vyrazila vzduch z plic. Přeci jenom science fiction s notnou davkou toho fantasy většinou byvaji jen v knižkach.
Když se vratiš už ale absolutně v klidu sedi a popiji si kavu. Pat ji decentně nabizi pomoc. To znamena že ji obskakuje jak jen muže a ona je z toho mirně nervozni. Respektivě tvaři se pobaveně a nepřistupně ale nějakou tu fintu z profilovani znaš.
Pat se po tvem přichodu obrati a vyslechne si tě.
Nooo. S napisem moc ne. Mame ale několik stop. Mame tu novou drogu, napisy ,knižku a klič od bezpečnostni schranky. Pak taky vizitky z jinich klubu ale myslim že bysme maximalně našli tak dalši mrtvoly. Každopadně nabizi se par věci ktere mužete prověřit.
Mužete skusit tu schranku . Zjistil jsem že je to schranka z Wardencellskeho nadraži. Pak mužete ject navštivim professora. Je to professor Malcolm Vanhorn z třeti Filozoficke fakulty.
Pak tu zbyva jen možnost těch znameni. Tak trochu se toho obavam. Ted mně napadaji jen dva jmena kteři by nam mohli pomoct. Edward Dreamer a Roderic Strange. to posledni jmeno vypusti z ust s jasně neskryvaou bazni.

Tara

Pobaveně na Natalii mrknu, a pak napřu celou svou pozornost Patovi.
"Fajn, schránka nejdřív. Mohlo by tam něco být. A jestli se na mě vyvalí střeva, bude mi zle!
Zkus oťuknout toho Van Horna. Pošli mu mail, optej se ho na to, co se stalo. Nějak opatrně, třeba to má nějakou vyšší spojitost, která nám uniká.
Kdyžtak si u něj udělám zastávku. Já zkusím prolistovat tu jeho knížku.
A poptej se mi, kde by mohl být Dreamer. Bude vědět, o co jde."
Lehounce se otřesu. "Strange si nechám naposled."
Hodím přes rameno tašku se zbraněmi, a než zamířím k autu, hlesnu: "Oznam Dee, že Fall je momentálně mimo."
Pak zamířím k autu a na nádraží.

No počkejte. zastavi tě na cestě. Van Horna jsem si už proklepl. Doktorat z filozofie, okultismu, antropologie a psychologie. To jsou ty duležite pak ma v zaloze ještě par. Člověk posedli tajemstvim a kryptologii. Mnozi ho prohlašuji za genia. Umim svou praci. řekne ti jen omluvně. Email jsem mu už poslal. Jinak mužu se poptat a nažhavit nějake kontakty ale nevim jak to pujde. Kdyby bylo Dreamera tak lehke najit nebyl by tak tajemnej. Ale skusim to. A prosim nechtějte po mně abych tohle řikal Dee. Ja vim že se spolu pohadali ale ja se mam přiliš rad. Vědělaste že jednou Dannymu z učtarny propichla nohu podpadkem? Nebo že Benovi od medii stiskla varlata tak že prej omdlel. A to bylo jen kvuli tomu že řekl že spolu vypadaji dobře jako par. Tehdy taky na něho byla naštvana. řekne ti velice rychle a velice nervozně. To že je pravě v pokoji Natalie si rychle vytisnil z hlavy.

Tara

"Dobře, dobře. Klid. Řeknu jí to sama. Nebudu tě do toho tahat." Líbnu ho na plešatou lebznu. "Děkuju, Pate. Buď, prosím, na příjmu."
A zamířím si to na to nádraží...konečně....

Nadraži je přeplněne lidma. I v tudle hodinu ( 14:38) je nadraži narvane. Cihlove obloženi a starobyla nastupiště davali tušit že architekt Chriss Monning pracoval na kulisach pokračovani oblibene serie o čarodějnickem učni. Na druhou stranu čekarny a skřinky byli celkem moderni. Sklo a naleštěne slitiny se spolu mlatili s dřevěnim obloženim, cihlama a bronzem. Přijdeš k naleštěni skřince a klič cvakne v zamku. Unvitř skřinky neni nic vic než arch dopisniho papiru. Se zatajenym dechem ho vezmeš a poznaš tobě tak znamy rukopis.

Prosim tě krasko. Nepatraj po mně. Již dlouho sedim v hradu postavenym z myšlenek a představuji si tě jak tě sviram v naruči. Sebrali mi všechno. Kromě tebe. Nedovol aby mi sebrali i tebe.
Zbohem.

Tara

Vztekle zírám na papír v ruce. To sna ne? No to snad....
"To si děláš prdel!" zavrčím vztekle, a začnu se rozhlížet v davu, jestli náhodou nezahlédnu mezi lidmi nějakou známou tvář.
"Dicku, ty idiote! Ty pitomče...."
Vytáhnu z uniformy propisku, opřu papír o vedlejší skříňku a napíšu:

Poslechni vážně si myslíš, že se o sebe nedokážu sama postarat? Dělala jsem to přes 200 let, a dostala jsem se až sem. Teď už couvnout nehodlám. Znáš mě dost dlouho na to, abys věděl, že umím jít hlavou proti zdi. A nikdo mě nezastaví!
A jen na okraj, lásko, jestli si o mně celá ta léta věděl, nepřej si mě...

Přeložím dopis, zavřu skřínku a ztratím se v davu. Přes uniformu přehodím kabát, abych tak moc nevynikala. Hodlám si tam nějaký čas počkat, jestli se tam náhodou nehodlá někdo zjevit a vybrat schránku.
Seženu si někde kafe, budu se držet v chumlu lidí, aby mě neviděli, a nechám si dobrý výhled na skříňky.

Stojiš opřena o sloup a pozoruješ skřinku. Kafe ti přijemně hřeje do ruky a pohledem zabloudiš k stanku z alkoholem a najednou se tvuj pohled rozozstři. Vize přijde nahle.

Stojiš před tim samim stankem a tvuj společnik ten slizoun otevira novou lahev vodky a něco do ni sype. Čira tekutina se zbarvuje do tmavě ruda. Tvoje společnice divka v černych minišatech tlumeně zvraci do popelnice. Vidiš jak k vam směřuje hlidka ale stači jen jedno mavnuti slizouna a jak na povel se otoči a směřuji nepřitomně dal. Ty ale pozoruješ jen skřinku a rveš se k ni. On tě dalšim mavnutim zastavuje a škodolibě se na tebe usmiva.
Ale no tak krasko ja vim že by sis chtěla přečist co ti zanechal manžel ale smula. Už nikdy si to nepřečteš takže jeho snaha byla marna. Ale pěkně mně tim nasral jak to vypada tak ho nedokažu zastavovat tak lechce. No co je to stejně jedno. řekne a hlasitě se rozesměje pak ti do hřtanu nacpe hrdlo lahve a ty ve svem otupělim stavu nemužeš nic jineho než se napit.

Probudiš se ze sveho stavu cela spocena. Omameně pozoruješ list papiru ktery sviraš v rukou u otevřene skřinky. Nepamatuješ se jak si tam došla.
Na papiru je třeti sprava psana rukou tveho manžela.

Promin lasko ale je to pro tebe lepši. Nechci aby mi sebrali i tebe. Pokud se ted stratiš nic se ti nestane. Oni se budou myslet že jsi mrtva a nepujdou po tobě. Mně pak nejspiše zabijou ale to je jedno. Už mi stejně nezbyva nic jineho než ty. Baron se o tebe postara. Řika se o něm že je to dobrej člověk. Prostě na mně zapomeń už jsem stejně ztracen.
Ja ale vim že mně neposlechneš. Najdi vykladače znameni a tvora ktery prohral svou tvař. Snilek s tebou zatim nechce mluvit ale to je jen otazka času.
Však viš že tě miluji i když mi pěkně piješ krev.

Tara

Vzteky zavyju a pěstí vrazím do skříňky. Bolest mi na chvilku rozjitří smysly a donutí mě v klidu přemýšlet.
"Sharpe, ty blbečku, od kdy vedeš takovýhle poraženecký kecy? To ti není podobný!" oznámím rozbité skřínce a křivě se usměju. Spokojeně se usměju, když si uvědomím,že ten chlap je mrtvý. Dobře mu tak!
Rychle vyběhnu z nádraží a hulákám do MPA: "Pate, hádám správně, že Tvor bez tváře je Strange, že jo? Kdo by mohl být vykladač znamení? A kde je Strange: Jedu za ním."

V uchu ti zparaska reproduktor a ozve se Patrikuv hlas
Vykladač znameni? Professor Van Horne uči na univerzitě Semiotiku což je nauka o vykladani znameni. A doporučoval bych ject nejdřive za nim. Slyšela jste přeci co se povida o Strangovi ne?

Tara

Naskočím do auta a hurá na univerzitu.
"Pate, zavolej mu, že s ním nutně potřebuju mluvit. Uveď jméno Murthoughová. A ne neberu jako odpověď."
Propletu se mezi auty v ulicích a zamířím tou nejkratší a nejschůdnější cestou k univerzitě.

Pat ti řekne že je to už zařizene a ty se propleteš ke (už) svýmu autu.

Univerzitu vidiš už z dalky když projiždiš přez hlavni ulici. Obři komplex postavěny ve viktorianskem stylu se roklada na celou čtvrt zabiraje misto jak olbřimi budovami tak rozlehlými parky. Zaparkuješ svoje auto a vyraziš pravě přez jeden takovej park do posloucharny třinact jak ti prozradil Pat.
Když doraziš do rozlehlyho univerzitniho salu směřovaneho dolu ke katedře přednaška už konči. Studenti vytrženy ze zaujateho poslouchani si sklizuji poznamky a mažou tabuli zaplněnou rychlima a energickyma tahama křidou konstruujici složite obrazce a grafy. Až když posledni student opusti sal se tě proffesor všimne a vyrazi k tobě. Je to vysoky padesatnik s chuzi a postojem mladika. Čistě bili vlasy upravene do formalnějšiho učesu ktery mu ale i tak dodaval jakousi auru vitality a bodrosti. Prohledl si tě tmavyma očima s bodrou jikrou a usmal se čimž se mu naježil jeho upraveny knir. Za mladi evidentně byl švihak což mu nebrani byt velice charismatickym člověkem i ted. Na sobě ma kalhoty od obleku, bilou košili s vyhrnutyma rukavy a vestu. Všechno evidentně šite na miru. Na ruce ma snubak.
Pani Mirthoughova předpokladam. Vypadate tak mlada a už jste vdana. I když soudě podle vašich oči bych vas neměl hodnotit podle vzhledu že? řekne ti s lehkym usměvem a poda ti ruku. Jestli mu ji taky podaš polibi ti ji.
Co vys sem přivadi? Patrik velice nalehal abych vas přijal a poradil vam.

Tara

Ze slušnosti udělám malinké pukrle (prostě výchova se nezapře), a pobaveně se zasměju. "Nesoudit knížku podle obalu a ženu podle vzhledu," prohlásím se širokým úsměvem a snažím se vypadat klidně.
"Opravud potřebuju nutně radu, v tom měl Pat pravdu. Ale nemohli bychom někam do soukromí? Potřebuju poradit ve věcech, které nesnesou moc očí a veřejného prostranství."
Nakloním se k němu a stisknu mu ruku. "Prosím, budu pak vašim velkým dlužníkem."

Aaa. Vypada to na velice zajimavou rozmluvu usměje se na tebe professor a zavede tě do sveho kabinetu. Je to prostorna mistnost zaplněna knižnima regalama, antikvariatem z mnoha světovych kultur ,nastěnkama s upevněnima kopiema manuskriptu a tabulema popsanyma nesrozumitelnima znakama a napisema v neznamych jazycich. Kromě toho je tam taky několik pohovek a velice pohodlých křesel.
Posadte se pani Murthoughová. A povypravějte mi o tom co byste potřebovala vědět.

Tara

Přijmu nabízené místo a přejedu pohledem police s knihami. Zavzdychám - kdybych teď měla čas číst. Nervózně si poposednu a vytáhnu MPA.
"Víte... ono je to všechno takové trošku složitější. Potřebovala bych toho vědět strašně moc, ale nejsem si úplně jistá, nakolik vám můžu sdělit všechno." řeknu a chvíli listuju ve složce fotografií.
"Tušíte, co je tohle?" ukážu mu fotografii prstenu, nápisu a znaku na něm. Pak ještě tu pořízenou u Carmine Red s nápisem Knowledge is the Key.
Povzdechnu si: "Doktore, můžete mi říct, Co je to vlastně červená?"

Professro si podiva na ty fotografie a chvili se zamysli.
Takže kde bych začal. Vlastně je jedno na kterou z otazek vam budu odpovidat. Takže ta červena. pořadně se nadechne a nasadi si professionalni usměv ktery určitě použiva hodně často.
Co je to vlastně červena. Vysoce filozoficka otazka až přiliš zabihajici do semeotiky. Hodně zabiha do odvětvi patrajici po vyznamu teto barvy. Jestli pak červena jebarvou vašne a lasky, života a smrti nebo hněvu a opovrženi. Je hodně vyrazna a upozornuje na sebe čimž k sobě přitahuje pozornost studentu. Když jste naštvana mužete vidět červeně. Červena ve vas taktež probouzi chtič nebo odpor. To zaleži na co se divate. Třeba na krev.
Řika se že je to barva života a jako takova život dokaže probuzovat. Podle některych zdroju existoval kult ktery věřil že tato barva dokaže učint člověka nesmrtelnym. Tato pověra vznikla někde během sedmeho stoleti po kristu. Klan benediktinskych mnichu ze severni italie našel jakesi odkaz v jeden ze zapomenutych časti bible ktery odkazoval na znovuzrozeni. Jednalo se o karminovou barvu jejiž odstin nesl Ježišuv hav. Pravě tento odkaz byl psan v jakemsi poddruhu aramejskeho pisma jenž vidite pravě na fotce tohoto prstenu. Tento benediktinský řad vlastnil znalost tohoto pisma stejně tak jako zapomenute časti pisma svateho z jednoho duvodu. Tento klašter sloužici jako transkriptorium pro severni kraj a specializoval se pravě na zbirani starych a zapomenutych znalosti a informaci. Jejich heslem bylo Sapientia clavis est . Což je v překladu Vědomosti je kličem. Kličem čeho je ale nejasný. Jestli znovuzrozeni, nesmrtelnosti, lidksych možnosti nebo spjatosti s bohem? Tento řad byl odsouzen za kaciřstvi a upalen v roce 777. Bohužel ale nemužu jen tak přečist co je na tomto prtenu napsano. Ještě ne tak uplně ovladam tento jazyk i když mně fascinuje. Velice nerad to přiznavam. řekne ti a tentokrat nasadi vic přatelštějši než professionalni usměv a vypadne z role přednašejiciho.
Kdybyste mi dala vice času možna to dokažu rozluštit.

Tara

"Já vám to tu ráda přenechám na delší studium, ale problém je, že mě trochu tlačí čas." prohlásím obezřetně. "Víte, momentálně jsem se dostala do středu dění věcí, které kolem mě vytvářejí trošku moc...moc...mrtvých, pane profesore.
Někdo, kdo si hraje se slovíčky a miluje červenou nade vše, se rozhodl, že mi ztíží moje dlouholeté hledání, a postaví mi do cesty hádanky.
"Co je vlastně červená?"
"Červenko, červenko doveď mě k absolutní svobodě."
Lidi umřeli moc ošklivým způsobem..."
Poposednu si a zkoumavě se po něm podívám. "Teď byste, jako zákona dbalý občan, měl zavolat policii, a já se na vás nebudu zlobit."
Vezmu ho naléhavě za ruce a pevně je stisknu. "Ale pane profesore, snažně vás prosím, pomozte mi.
Už jsem spoustu let strávila hledáním svého muže, a teď, když ho mám nadosah, tu šanci už nepustím.
Můžou mě znovu zdrogovat, klidně i přizabít, hodit mi na krk věci, co jsem neudělala a vzpomínky, které nechci, ale Richarda se za žádnou cenu nevzdám."
Otřu si rukávem oči a zamumlám omluvu.