Cestovatel

Donald Bernulli

Po 5 minutách záchvatu smíchu se proberu, seberu a opět zkusím odejít. Vyhýbám se pohledu na dvojčata. Potřebuji odsud odejít. No přeji krásný večer. Nashledanou. Vezmu si taxík a odjedu k sobě do bytu kde jak doufám bude sprcha, přítelkyně, romantická večeře a ráno snad i práce.

Město žije a my žijeme v něm.

Mira

Dám si ledový čas s extra ledem. Na alkohol vůbec nemám chuť. pak přisednu k Shnowovi, ale jsem tma mlčky. Poslouchám hovor, jen na chvílli mou pozornost seberou tančící dvojčata. Jsou to kočky a umí se hýbat. Když znovu věnuju pozornost stolu tak už je Tara na odchodu krátce následována i Nerem a pak Donem.

Upije čaje a pak se podívám na Snowa. "Pane Barone." začnu a odmlčím se. "Bude moc opovážlivé, když se zeptám o co šlo. Aspoň cokoliv co můžu na své pozici vědět, když už pro vás zase dělám. Chci být připravená a pomoct vám jak to jen jde."

Tara

Snow se na tebe usměje Šlo přeci o Hawka. Potřebovali jsme ho dostat dřiv než ho dostane někdo jini. Ten kluk disponuje celou řadkou talentu kterou pro nas budou scela kličove v nadchazejicich pěti měsicich.

Hawk

"Tak to doufám, že bude v pořádku," řeknu mu. Nejsem si už tak jsitá jestli jsou Snow a Hawk kamarádi. Snow možná chce Hawka jen kvůli jeho schopnostem. Jak to říkal Kauffman? 'Doufám, že tě děláte pro toho správného?' No to taky doufám. Ty správní většinou nenechávají své lidi zbytečně umřít.

Po pár vteřinách co jsem přemýšlela jsem mluvila dál. "A co můžeme čekat během následujících pěti měsíců. Podle slov pana Kauffamana a toho jak reagoval to bude něco velkého a důležitého. A jelikož hádám, že já a můj tým budeme přímo uprostřed toho všeho, tak chci být připravená."

Mira

Snow se na tebe unaveně usměje.
Budou nas čekat dobrodružstvi Miro a taky velke trable. Ale to bude v budoucnu ted byste s tymem si měli odpočinout . Brzy vas čeka dalši ukol. A co se tyče ohledně Hawka. Nebojte brzy už bude vzhuru.

Mira

"Se starostmi se špatněodpočívá," řeknu mu. "Ale znám své místo. Jsem vám k službám důveřuji vám, že mi dátě všechyn informace co jsou třeba. Informace jsou zbraň a podle nich vám budu moci sloužit. Protože doku korporace neřeknu jinak, jsem vaše. Jsem ráda, že Hawk bude v pořádku. Byla bych nerada, kdyb tahle mise byla k ničemu. Andersnovův bych jen tak někomu nepřála." Mluvím dál. Důvěřovat Hawkavi? Nemám na výběr. Musím mu důvěřovat. Korpotace mě mu přidělila a tudíž i kdyby mi řekl, že mám vyhodit do vzduchu nemocnici tak to musím udělat. Akorá můžu poslat stížnost korporaci.

"A mám už jen pouze jednu otázku. Nemáte kontakt na pana Kauffmana? Šéfa chudinské čtvrti? Vím, že tam byli problémy a Kauffman se skrývá po když mu šlo o život, ale je pro mě osobně důležité abych ho zase viděla."

Kristiina Minttu

Otupělá a unavená jsem si sedla k baru. Na dotaz jednoho z barmanů jsem odpověděla: "Něco k pití."
Když přede mě postavil panáka čiré tekutiny, chvíli jsem na to nechápavě zírala. Přiobjednala jsem si k tomu meruňkový džus, smíchala to a až po prvním loku jsem byla schopna vnímat, co se děje v salonku. Baron se bavil s Tarou, zaslechla jsem něco o pěti měsících a summitu.
Pak začala dvojčata tačit.
Neni to špatné, ale kdyby se oblíkly jinak, bylo by to esteticky lepší... Ale to by jim ztěžovalo jejich práci baronovy ochranky... Hm... baron... měla bych mu vrátit ten kufr... i když přímo jemu asi ne... až domluví s Mirou, tak se ho zeptam na pokyny ohledně těch vzorků...

Karl Ruprecht Kroenen

Než jsem stihl seběhnout dolů, už byli v taxíkách a fuč. Pokrčil sjem rameny a vydal se do baru. Došel jsem tam akorát, když černovlasá dvojčata dokončovala taneček.

Jeden z vlkodlaků odešel hýřit, druhý se neukázal, ostatní se tak nějak rozprchli. Došel jsem ke Snowovi. Mein Herr, pokud Vám to nebude vadit, rád bych si nechal ovázat ránu a pak bych si v nějakém prostoru procvičil střelbu. Dostal jsem zásah do ramene a chtěl bych zkusit, jak moc je slečna doktorka dobrá. Můžete mi, prosím, ukázat, případně mě nechat někým doprovodit někam, kde bych tyto činnosti mohl dělat v klidu? Srazil jsem paty.

Čislo na Kauffmana? No určitě na něho kontakt mam ale to spiše skuste napsat Dee ta spravuje informace. řekne s uměvem a pak se podiva na Kroenena. Chvili ho hodnoti pohledem a pak si k sobě přitahne ubrousek na ktery něco načmara. Skuste tudle adresu. Měl by tam pracovat člověk jmenem Stary Harry. Řekněte mu pro koho pracujete a potom mu ukažte svoje mpa. řekne a poda ti ubrousek.

Mira

"Děkuji vám barone," poděkuju mu. "nyní, pokud mě omluvíte." dodám, usměju se a vstanu do stolu. Poodejdu k baru. Tam poprosím zprávou Dee o kontakt na Kauffmana, až si najde čas to vyhledat. Sednu si an stoličku, objednám si pivo a jen tak odpočívám a užívám si to, že nemusím nic dělat.

Karl R. Kroenen

Danke, Mein herr... řekl jsem a vzal si od něj adresu. Za pár peněz jsem si vzal taxík a odjel dvě ulice od čísla popisného. Zbytek jsem došel pěšky.

(pozn. Teď budu psát do "Noci", tak mi tam prosím hoď, jak vypadá budova. Díky.)

(pozn. č.2: jelikož nejdou spoilery, píšu to takhle)

Kristiina Minttu

Když dopiju svůj nápoj, což je zrovna ve chvíli, kdy Mira i Kroenen odchází, vstanu, vemu kufřík a dojdu k baronovi.
"Dobrý večer, barone, jdu vám vrátit kufřík, který jste mi zapůjčil na tuto... akci..." na pár vteřin se odmlčím. "Měly by v něm být vzorky velmi podivné hmoty, se kterou jsme se setkali... Máte pro mě nějaké pokyny, které se toho týkají?"

Snow se pokyne Miře že je vše v pořadku a pak se soustředi na Kristiinu.
Děkuji vam slečno. Položte ten kufřik na stul a mužete si jit odpočivat. S latkou v kufřiku se nějakou dobu nesetkate ale myslim že je to jenom dobře.

Miře mezitim přijde na mpa telefonni čislo na Kauffmana.

Mira

Pošlu na zpět děkovnou zprávu, dopiju pivo. Pak jen kývnu na Snowa pokud mi věnuje pozornost a odejdu. Venku se nadechnu čerstvého vzduchu, dojdu ke svojí Vespě, sednu si bočně na sedačku a vytáhnu MPA. Uložím si Kauffmanovo číslo a vytočím ho. No tohle by mohl být zajímavý rozhovor. Pokud to zvedne tak jen řeknu. "Ahoj, říkal jsi, že se mám ozvat Edwarde." Schválně jeslti Edwarda pořád nemá řád. Vždy to byl Eddie. Nikdy Edward. Tak jsem mu jen občas říkala já, když jsem ho škádlila. Ještě v dobách, kdy jsem si myslela, že ho nebudu muset zastřelti a obrat ho o všechno. Každý jsme měli někdy naivní chvilky.

Kristiina Minttu

Kufr položím na stůl, baronovi poděkuji za zapůjčení, rozloučím se a vyjdu z klubu. Na chodníku se zastavím, zhluboka se nadechnu a rozhlédnu se.
"Tak... kam teď?" Domů? kouknu na náramek. Nápis je dole... takže domů ne... Otočím náramek do správné pozice a vydám se po chodníku opačným směrem, než bydlím. Odchytím si taxi a nechám se odvézt k nějaké příjemné hospůdce s dřevěným nábytkem, do které když přijdete, tak máte pocit, že ruch města kolem neexistuje. (za ty dva roky jsem tam určitě nějakou objevila)