Male městečko Brasva

Je noc a Plzen spi. V jejich temnych uličkach panuje klid. Pak je ale přerušen hluchym praskanim střelby a nakonec i klapanim bot o dlažděni. Těžky dech dvou utikajicich mužu a nakonec zvuk potyčky. Studena ocel klapne o kočiči hlavy a jeden z mužu narazi obličejem do zdi. Jeho ruka je skroucena za zady. Muž jenž ho drži zvedne ruku a na zdi se objevi znak pěti klaunu stojicich v pulkruhu a smutně pozorujici kuličku u jejich nohou. Tento znak je na zdi vyrysovat světle rudym světlem. Muž drženymu něco zašepta ale ten jen odmitnavě zakrouti hlavou. Je za tento čin odměněn řadou podivnych chvatu a uderu. Drženy asi ze vděku ma hlasitě aplauduje kvilenim a chroptěnim. Pak s těžko zdržitelnyma slzama otevira usta a zaplnuje uličku zoufalym hlasem.
Tak dobře! Vim kam jedou! Směřuji do Brasvy..... zakvili drženy a nasledně se svymu držiteli podiva do oči. Je ovšem škoda že jeho tělo k držiteli pořad zustava otočeno zady.
Rene se s litosti podiva na sesouvajici se tělo muže a jeho prsty klapnou o na pase zavěšene MPA.
Šefe? Salazar řikal že jedou do Brasvy. prohlasi do vzduchu a chvili vyčkava. Pak ještě jednou klapne o MPA a zamysli se. Posledni fraze jeho šefa mu vrta hlavou.
Dobře . Setkame se před sochou Jana Křitele od Troomana. Za dva dny v poledne.

Nero

Neprobudi tě paprsky slunce prosvitajici skrz žaluzi. Ani ne palčiva bolest na zadech nebo v rozkroku. Probudi tě zvukove stereo. Hlasitě pipajici MPAčko spolu s někym kdo hlasitě buši na obruben dveři.
Pomalu rozlepiš oči a divaš se na chaos. Jen tak je možne popsat tvuj pokoj. Postel s ulomenyma nohama, strop posety střepama a ruznyma kouskama oblečeni. Zdi jsou pomlaceny a zrcadla rozbity. Postel je pokrvacena a kdyže se podivaš na sebe tak je jasny či ta krev je. Na těle maš četne male ranky a kousance ktere se přez noc nezahojili.
Po Laře ale v bytě neni ani stopy.Tvuj čich ji zaznamenava všude po pokoji a taky na tobě ale viš až moc dobře že tu už neni. Jedine co po ni zbylo jsou jeji potrhane šaty, vkusne krajkove kalhotky a napis rtěnkou na zdi.
*Moc jsem si to užila krasavče. Ještě se uvidime. Lara*

Pane Hartnete! Odpovězte! Ja vim že jste uvnitř! Hnedka jsem přijděte! ozyva se ječivy ,žensky hlas ode dveři a je doprovazen bušenim.
MPA mezitim pořad pipa.

Mira

Rano tě z klidneho dřimani probudi jemne pipani zpravy na MPA. Spanek byl dobrej a uklidnujici. Buh chran dnešni klimatizaci.

Krstiina

V devět hodin tě vzbudi budik. Slastně se protahneš a pohledneš z okna. Pak se pustiš do zařizovani krasneho prosluněneho rana. Při tve snidani tě ale vyruši pipajici MPA

Don

Nechaš svou kočku u misky s mlekem a zvedneš se od nedojezene topinky a nedopitou kavu. Dopis tě opravdu laka. Dojdeš do pracovny a dopis si rozbališ. To co je uvnitř tě překvapi. Přeci jen jsi zatim nedostal ještě žadny sokromy vzkaz od Sparka. Slyšel si že ma dost neformalni zpusob předavani tajnějši korespondence ale něco takoveho jsi nečekal. Přeci jen propiskou popsany arch papiru je přežitkem stare doby ne?

Ahoj Done.

Děkuji za vzorek a sorry že jsem ti neřekl a tom novem vynelzu kterym disponuješ. Neni jedini. Ale jak se u nas řika. Znalosti jsou pokrok. A toho musiš docilit.
To tě čeka celkem brzo. Jestli to teda nezvořeš. Snow tě dneška pošle něco najit. A ja chci aby si to něco proskenoval a vzal počitačovy vzorek. Ale bacha. Pamatuj že todle tajemstvi nemaš pravo šiřit. Nikam.
Diky. Spark

Uprostřed čteni ti vyruši zapipani MPA a ostre cinknuti z kuchyně.


Zprava na MPA

Snow ma pro vas dalši ukol. Veškere podrobnosti se dozvite ode mně. Budte ve dvanact hodin na Shellwardskem letišti. Na 13em stanovišti. Všechno osobni vabaveni pro misi s sebou.
Perkinsova.

Donald Bernulli

Koukám na dopis ve svých rukou a přemýšlím jestli mám s ním dělat něco jako spálit jak jsem viděl v několika filmech. Já jsem jen blbej věděc! obviním dopis. Dojdu pro MPA a přečtu si zprávu. Já jsem ale opravdu jenom věděc.

Dojím toust, dopiju kafe. Vezmu dopis. Ještě jednou proletím očima. Pak ho spálím a spláchnu popel. Když mi Spark něco dá za úkol většinou to znamená že je to důležitý a nikomu se mu to nechce moc svěřovat. Dobrá.

Sednu si do kuchyně. Nechám kočku ať se mi uvelebí na klíně. Tak si mě užij Isabel, podle všecho tu nějakou dobu nebudu.

A kde budeš? ozve se zamnou. Kam mě Snow pošle. otočím se na barové na židli a pokusím se o úsměv. Neboj, nic se mi nestane. Slibuju.

Emily, vyjeď mi věci které se budou hodit. počkám na seznam a zbalím si podle něj.

Miluju tě, lásko. a vyrazím taxíkem k letišti. V obleku, s brýlemi na hlavě a rukavicemi na rukou.

Mira

Zatímco pročítám zprávu, dám vařit vodu na kafe. Takže na letiště jo? To asi pojedem do ciziny, to rádam oc nemusím. Ale co aspoň, že se mi pdoařilo včera sehnat ten samopal. Ale do dvanácti? To není mco času na přípravu. Co doklady a podobně? I když si myslím, že to bude vyřešeno. Přeci jen Dee tohle neponechává náhodě.

Dala jsem si ranní kávu a misku cornflaků a an počítači se podívala na dnešní novinky. Pak si našla fotky toho letiště a mrkla jestli jsou rámy už u dveří do haly. Kdyby nebylo jak provést guny dala bych je tam do bezpečnostní skřínky, ale nevadí. Stejně vemu Vespu a poprosím Dee ať se mi o ní postará, tak nechám dyžtak zbraně v úložném prostoru pod sedákem.

Pak jsem si sbalila batoh s nějakým oblečením, hygienickými potřebami. Na Palmtop nakopírovala pár kníže. V letadle asi bude nuda. I když možná nikam nepoletíme, možná bude práce rovnou na letišti. Kdo ví. Pak jsem si sbalila druhou brašnu, dala do ní brokovnici s municí a vrhací nože. Po krátké úvaze jsem přidala i tři granáty. Na chvíli se zarazila a pak jsem tam dala i ty další tři granáty. Zkontrolovala jsem jestli se brašna vejde do Vespy a pak jsem ještě chvíli relaxovala. Vyrazila jsem abych tam byla půl hodiny nejmíň předem. Zaparkovala jsem Vespu a zaplatinla parkování. Úložný prostor vespy jsem kryla svým tělem. Zkontrolovala jsem okolní kamery, a pak opatrně přendala MP pětku do brašny k brokovnici a přidala k ní i ty náhradní zásobníky. Brašnu si hodila přes rameno a šla před stanoviště 13. (pokud tam samozřejmě budou rámy, tak dám brašnu do bezpečnostní skřínky, nebo jí hodím zpět do Vespy.

S tím jsem s batohem oblečení vyrazila za Dee. Asi jsem si sebou zapomněla vzít spoustu důležitých věcí, ale to je tak vždycky. Pokud tma Dee ještě nebude parknu zadek na nějakou sedačku a čekám.

Nero

To byla noc...moc si toho nepamatuju. Ale tohle bude drahý... lehce syknu bolestí a pohled mi padne na stěnu. Jo já na to taky nezapomenu. usměju se a přitom křiknu. Moment už jdu. vstanu z postele a přečtu si zprávu z MPA. Mise jo...zrovna teďka. hodim na sebe nějaký kalhoty a ignorujíc střepy zabodávající se mi do nohou jdu ke dveřím a otevřu. Ať je to cokoli tak rychle. Nestíhám. zavrčím zkraje...

Nero

Dopochoduješ k vyvracenym dveřim a svou polovični nahotou ohromiš svraštělou starou pani v křiklavych šatech. Pani se ale okamžitě vzmohla a začala tě seřvavat jako maleho kluka. Dokonce si na kuži začal citit jemne oroseni jeji slinou.
Co si to dovolujete pane Hartnete?! Vyrazit si vlastni dveře?! Kdo to bude platit?! A hlavně přivist si nějakou fiflinu a vyrušovat až do rana?! Za našich mladych let by jsme si to nikdy nedovolili! My jsme věděli co jsou to kvality a zavazky! pani se rozjela a ty si vzdaleně vybavuješ že je to matka pana domaciho. Jak to vypada tak tyhle kecy snad neskonči.

Nero

Poslouchám její vykecávání a dívám se na ní naprosto znuděným pohledem. Škodu si samozřejmě zaplatím osobně. Každopádně...teď musím odjet takže bych vás poprosil o objednávku nových dvěří a montáž. Až se vrátím proplatím vám to. odmlčím se. A mimochodem....nebyla to fiflena. podívám se na ní lehce nenávistně. Už se to nebude opakovat. dodám ještě. Příště jedině bez chlastu...

Nero

Naval řevu jsi sice nezastavil ale rozhodl ses je vypustit a otočil ses k ni zady. To že si jen tak odešel ji moc nepovzbudilo a tak jsi v kuchyni měl velmi *přijemnou* zvukovou kulisu.

Nero

Narychlo sem do sebe naházel snídani. Bože ... tý babce se asi nechce chytit mrtvice. pomyslel sem si rozmrzele a na MPAčku sem si našel telefoní čísla. Našel sem si tam jakousi opravnu dveří. Vysvětlil sem jim co potřebuju a ať se po příjezdu obrátí na správce domu že já jedu na dovolenou. Zavěsil sem oblékl se a šel se sbalit. Do tašky sem vzal pár kusů oblečení, hygienické potřeby a něco málo barbiturátu. Co kdyby náhodou... A nakonec do druhého batohu přijdou Ebony a Lissy s pár náhradními zásobníky a 2 nože pro případ nouze. Zavolal sem správci a vysvětlil mu situaci. Po zavěšení sem mu poslal zálohu a ještě nemalou finanční podporu.

Vyšel sem před dům a nasedl do 1. taxi a řekl. Na letiště. Rychle. jakmile jsme tam dojeli vylezl jsem a zamířil jsem dovnitř a šel přímo na stanoviště 13 a koukal kdo tam bude...

Kouknu na hromádku neštěstí u mých nohou a nevěřícně kroutím hlavou. Pak chlápka chytnu za rameno a převalím ho na záda. "Takže kamaráde" oslovím ležícího."Až za tebou příště zajdu a položím ti další nevinou otázku, typu: Ahoj nevýš kde najdu Frantu Nováka? Tak ty odpovíš: Jasně bydlí u nádraží klidně ti to ukážu. Nebo: Fakt nevim ale starej Vomáčka tohle méno nedávno zmínil. Ale v žádným případě nezačneš tahat pistoli a utíkat. Jasný!"
Nečekám na odpověď, otáčím se na patě a odcházím. Za mnou se ozývají tlumené nadávky a chlap se sbírá ze zemně.

"Hej Kamaráde" křikne chlápek a ironie z jeho slov jen kape. Otáčím se a vidím jak tam stojí, pravou ruku mrtvě svěšenou podél těla a klepe se vypětím udržet se ve stoje. Mrknu na vyhrnutou nohavici a lýtkové pouzdro a už se nedivým pistoli co drží v levičce. (No pistoli, spíš taková hračka pro dámy.) Koukám na hlaveň té pistolky která se, k mé smůle, narozdíl od zbytku těla, nechvěje. Já blbec, taková školácká chyba.
"Žádné příště už nebude!" Křivě se zašklebí a zmáčkne spoušť. Ozve se rána a škleb se mění v nevěřícný výraz, když kulka zastaví pět centimetrů od mé hrudi a spadne na zem.

"Co jsem ti říkal o tahání pistolí." Usměji se a lusknu prsty. "Fehu!" A chlápkovi nohavice a rukávy vzplanou. Pobaveně koukám jak tancuje čardáš a přitom huláká. Nakonec se rozběhne jednou uličkou a po nějaké chvíli se ozve šplouchnutí, když Berounka zachrání dalšího rodáka.
"A potom že je Plzeň nudná." Opět se otáčím a odcházím.

"Sakra jak bylo to jméno. Přehrát poslední hovor………aha Trooman. A dva dny jo? Tak to mám ještě čas se mrknout do muzea."

Za dva dny budu na smluveném místě.

Na letiště je rušno jako vždy. Na vic jak stovce runwayi neustale přistavaji dalši a dalši letadla zatim co jine vzlitaji k nebi . Turisticke delegace a zachmuřeni obchodnici se tlači v prostorne ale stejně přecpane halle vyhybaje se velmi nepřijemnemu slejvaku venku.
Dešt přišel z ničeho nic a změnil město v zachmuřeneho oceloveho giganta pokryteho čurky padajici vody. Ted už si začinate i přat aby jste letěli pryč. Naštěsti pro vas nemusite do hlavni hally. Jak ukazuji mokre elektroplastove cedule tak 13tej plac je soukromý. Tudiž v pořadku projdete skoro prazdnou luxusni halou a po prokazani totožnosti jste usazeni do pohodlinich křesel a čekate na zbytek vaši družiny.
Prvni dorazi Mira , s trochou spožděni pak Don a za nim Tadashi a uplně posledni dorazi Nero. Pak za vami přijde mila slečna z personalu a poprosi vas abyste pokračovali dal.
Před vychodem na runway vas nabere letištni vozik a odveze vas do hangaru kde už se připravuje k odletu G6 ( modernějši verze G5 ,). U jejich odklopenych schudku zrovna stoji Dee a deriguje nějake nosiče co se lopoti s evidentně těžkima kuframa.
Když vas Dee uvidi tak vam pokyne a až přijdete bliž trochu rozmrzele začne :
Pro tuto misi budeme v trochu menšim složeni. Jen my a ještě dalši dva lidi nam zabezpečuji přijezd. Ted složte věci do letadla a briefing bude za letu.

pro Miru: O tvou Vespu se postaraji na letišti.


Rene

V muzeu je přijemně. Japonsky turisti nefoti a jsou to většinou jen přijemny japonky. Němcu moc neni a rakušaku už vubec ne. Přijemne a teple slunce prosvita skrze okna a pruvodkyně svym hebkym ,vyšlechtěnym hlasem vysvětluje skupině něco o renesančnich maliřich.

Když vyjdu z muzea posadím se na blízkou lavičku a přes MPA se připojím k síti. Otevřu si rozhraní na sítnici a rukama na klávesnici která se přede mnou zhmotnila napíšu do vyhledávače socha Jana Křtitele od Troomana a hledám kde stojí.

Rene

Po chvilce hledani nalezneš spravnou stranku na wikipedii. Jak se tam piše tak Bertram Trooman ,secesni architekt v životě postavil jenom jednu sochu a to sousoši Jana Křtitele v Bukurešti. Když to skusiš i na jinich strankach tak to podtvrdiš. Tvuj cil leži v Rumunsku.

Mira

"Dobře," řeknu jen a kývnu. Nadhodím si bágl an rameni a jdu do letadla poslechnout si briefing.

Donald Bernulli

Nechám se vézt skrz letištní halu, kontrolu až k letadlu. Moderní letadlo, luxusní provedení, rychlost za hranicemi spěchu a velmi zajímavého tvaru. Tohle bude ještě zajímaví. Nastoupím do letadla. Sednu si do pohodlného křesla a rozhlížím se.

Můžu jen vědět kam to vlastně letíme? O co se jedná a ty běžné věci které chceme vědět všichni?

Nero

Ok. řeknu jen a pokračuji do letadla...

Když mi vyjedou první výsledky nechce se mi tomu věřit. Ale poté co si to několikrát potvrdím rázným pohybem smetu klávesnici a ukončím spojení. Vyskočím z lavičky a se zoufalým zavytím „Bukurešť?!“ vyrážím k zaparkovanému autu.

Hlupák proč jen sem si myslel, že ta socha bude v Čechách. Jestli to nestihnu Pan Abrahám mě zabije…nebo ještě hůř bude se na mě dívat tím svým pohledem: Já ti věřil a tys mě tak zklamal. A proč sakra parkuji až na druhý straně náměstí.

„Ehwaz…to už je lepší.“ Konstatuji po tom co se má rychlost zdvojnásobí. Lidé se za mnou otáčí když přebíhám Plzeňské náměstí.

Ještě být nahý a je to jako v tom filmu pro pamětníky. Jak jen se sakra jmenoval… něco jako vyprávění z diskotéky.
Přibíhám k autu, nasedám a okamžitě vyrážím směr Praha.

„Telefon…Ruzyně………Dobrý den, René Dušek potřeboval bych nejbližší let do Bukurešti…“

Všichni se usadite do pohodlnych křesel v luxusně zařizenem salonku . Minibar vykladanej černym mramorem, tlumiče a posilovače přirozeneho osvětleni, magicke odstiněni turbulence prostě všechno co vysoce luxusni letadlo G6 poskytuje. Perkinsova nastoupi jako posledni a da pokyn pilotovi. Dveře se zavřou a letadlo se rozjede.
Takže ted vas konečně zdravim. Byl to trochu frmol a museli jsme tudle akci zorganizovat trochu narychlo. Nedavno jsme koupili jednu informaci. řekne Dee zatim co se postavi před vama a dotkne se prstem vzduchu. V ten okamžik se vzduch rozzaři holoprojecki znazornujici znak. Pět klaunu stojicich v pulkruhu a smutně pozorujici modrou kuličku u jejich nohou.
Toto je emblem Maneže pro stracene duše. Je to nazev cirkusu ale spiše než cirkus je to jev předznamenavajici špatne udalosti. A tento jev pravě směřuje do maleho městečka Brasva v centru Rumunska.

Rene

Zařidit rezervaci se ti povedlo až po jistem telefonnim přemlouvani. A vzal sis radši hnedka dvě. Cestou ses obratně vyhnul zacpě a propletl ses k Ruzyni. Svoje pujčene auto si zanechal i s dokladama na recepci letiště a sprintoval jen abys stihnul už se zavirajici dveře k letadlu. Buh žehnej rychle odbaveni a specialni pravomoce FASA.
Co už ale buh žehnat nemuže jsou bussines classy. Je dost těžko pochopit že za poslednich dvacet let se skoro nezměnili a ty jsi celou cestu musel poslouchat řvouciho fakana a nepřijemneho plešateho typka řvouciho na letušku. Překousl si to a odměnou ti byl vyhled na přestavěnou Bukurešt. V posledni době je to nadherne novo goticke město. Bylo přestavěno hned po magicke bouři v roce 2001 a sam si musiš přiznat že bylo přestavěno dobře. Po několika hodinach letu letadlo přistalo a ty ses konečně mohl vyměnit pečlivě filtrovanej vzduch za svěži.
Pravě ted stojiš před letištni halou a pozoruješ oblohu ktera potemněla mračnama. Je 18:38 a neni kam spěchat . Maš vic jak 16 hodin než se setkaš s Winnem.

Nero

Špatné události jo ? zabručím si pro sebe sledujíc ten znak. Co přesně se stalo minule když ten cirkus někam dorazil ? optám se Dee...

„Jo jsem dobrej!“ Hned jak vyjdu z letištní haly začnu jásat a tancovat.
Po počáteční euforii si uvědomím že jsem sám v cizím městě a nemám nic sebou. „Super.“ Hodím si na záda baťoh, své jediné zavazadlo, a mávnu na první taxi. „Hello mluvíte anglicky? Jsem tady na dovolený, na poslední chvíli. Můžete mě vzít do nějakého hotelu, nic okázalého ale byl bych rád kdyby to bylo poblíž náměstí kde je jedna hezká socha, studuji umění a chtěl bych si pořídit pár skic. Tady mám napsanou adresu….“

Asi mě natáhne jako turistu ale aspoň mám krytí.

Rene

Zastavil před tebou klasicky žlutý cab. Nastoupiš dovnitř a jako evropsky rodak si ani nepodiviš že řidi arab.
Ja mit dobra angličtina. Odvezu vas do dobry hotel. A blizko jakeho naměsti? zažvatla ti tak až si mysliš že je lehči rozlouskat jeho rodný jazyk nežli jeho paangličtinu. Zda se ti jako by chvili mu šrotovala hlava jak louskal tvou angličtinu a skoro jsi to šroceni i slyšel. Nakonec se mu tvař roztahla do obrovskeho usměvu a odhalila řadu bilich zubu kontrastujicich s tmavou tvaři. Jen zakyval a nastartoval auto.
Taxik vyrazil a ty ses přisunul k okenku a pozoroval před tebou utikajici město. Uzký uličky a dlažděne chodniky. Kosy střechy a rustikalni stavby. Vysoke budouvy a temne oblouky. Na pozadi ocelove oblohy toto goticke město vypadalo nadherně ale i strašidelně. Ani lidi na ulicich na veseli nepřidavali. Staromodni upiři se začali trousit na ulice zaplnuje je černym oblečenim kdežto čarodějove zas překvapovali starodavnyma střihama a šedinou svych obleku. Bylo i velice zabavne pozorovat tak zjevne stereotypy. Cesta ale pokračovala dal a z temnych uliček jste vyjeli na obrovske naměsti kteremu dominovalo obrovske sousoši. Monstrozni vyjev muže koupajici v řece mnoho lidi pokroucenich v teatralnich pozach. Auto zastavilo a ty ses jen tak tak dokazal odtrhnout od toho přišerneho vyjevu. Před tebou ted zařila cedule Hiltonu.
Tady jsou. Teda jsme. Padesat eurodolaru prosim.

Tak tohle je podle něj méně okázalí.

„Díky tady jsou.“ Podám taxíkáři padesátku a vystoupím. Kouknu na průčelí hotelu.
„A vlastně proč ne. Možná je to poslední noc v pohodlné posteli na delší dobu.“

Vejdu do hotelu a přistoupím k recepci.
„Dobrý den. Jmenuji se René Dušek a rád bych se u vás ubytoval. Máte volné místo? Prosil bych jednolůžkový pokoj, nevím ještě na jak dlouho. A pokud by to bylo možné s výhledem na náměstí.“

Rene

Evidentně vyšlechtěna recepčni, vysoka a prsata blondynka s andělskym obličejikem, se na tebe usměje a lechce nakloni hlavu jak si projiždi hotelovyma zaznamama.
Mate štěsti pane Dušek. Zrovna tu jeden pokoj mame. Je to jednolužko v patem patře. Poprosila bych vas o identifikaci. usměje se na tebe a převezme od tebe tvoje MPA. chvili něco kuti pod pultem a potom ti ho poda zpět.
Časovy klič byl přidan do vašeho MPA a zitra ho mužete dalkově prodloužit. Je to pokoj 305 . Přeju vam přijemny pobyt.

Letadlo

Letadlo se odlepilo od země, ale mohli to pozorovat jen ti kteři se zrovna koukali do okna. Enertni tlumiče v tomhle letadle jsou opravda třida.
Špatne věci? Co třeba tak požar v Londyně? Ten velkej? Nebo třeba Hiroshima? V obou připadech tam měli představeni Manež.

„Děkuji“Dojdu na pokoj a dám si sprchu. Zavolám hotelovou službu ať mi dají vyprat přes noc šaty a zatím se obléknu do pohodlného županu značky Hilton. Pak se pohodlně posadím do křesla, namíchám si drink z minibaru a projíždím po síti informace co se stalo v Bukurešti roku 2001

Potom půjdu spát. Ráno si nechám na pokoj přinést bohatou snídani. Oblíknu se vezmu všechny své věci a v 11,45 jsem pod sochou

Rene

Poupraviš si trochu svuj docela luxusni pokoj a přitahneš si křeslo k prosklene zdi. V pohodlnem županu se do něho usadiš a se sklenkou skotske si otevřeš očni rozhrani. SUrfuješ internetem a spiše než fakta o magicke bouři jenž se před vic jak třiceti lety prohnala Bukurešti a jejim okolim se dozviš spiše ruzne konspiračni teorie. Bouře prý vypukla v zalesněne oblasti směrem k centru země a potom pokračovala na Bukurešt nad kterou zmizela. Mezi všemi konspiračnimi teoriemi najdeš asi jen jednu ktera tě zajima. Je to teorie spojena s Troomanovou jedinou shochou. Řika se že se Trooman sam na sousoši vyobrazil a vzhledem k tomu že tenhle tajemný maliř nebyl nikdy veřejnosti spatřen je to celkem omylane tema. Teorie ale tvrdi že socha sama o sobě celou bouři přežila bez uhony. Jen jedna z postav na ni přišla o obličej. Podivne je to že na žadne fotce před bouři ten obličej neni dost dobře vidět . Dal se rozviji hromada kecu o prokletem sochaři jenž pracoval s Troomanem ale byla mu upřena slava a tak se po smrti rozhodl pomstit a přivolal bouři. Same kecy ale přeci jen. Když se divaš na tu hruznou sochu a ve spleti těl vidiš jeden poloroztaveny obličej citiš jemne mrazeni v zatylku.
Ten večer maš neklidne spani ale bohata hiltonovska snidaně tě velice jednoduše spravi. Křupave tousty s dobře osmaženou slaninkou. Připravena omeleta a volska oka vedle jemnych parku a ovesne kaše. Mnoho druhu džemu a čerstveho ovoce a džusu ( samozřejmně klonovane) .
Po snidani se zas oblečeš do třičtvrtě na dvanact pozoruješ sochu. Nakonec se zvedneš z křesla a vyjdeš před hotel. V davu před tebou zahledneš tobě znamej obličej. Jseš si jistej že když jsi tu sochu pozoroval tak tam Arcibald nestal ale několik nedopalku před jeho nohama svědči o opaku. Přistoupiš bliž a Archibald na tebe kyvne. Je to pruměrně vysoky ale statny muž se širokyma ramenama a hrudi. Autoritativni vzezřeni , orlý nos a hranata brada. Dobře upravene kratke, hněde vlasy. Oblečeny je do kvalitniho černeho obleku.
Ahoj Rene. Jaký je Hilton? řekne ti s lehkym usměvem svým lehkym britskym přizvukem.