Jméno: Kristiina
Příjmení: Minttu
Rasa: člověk/cinematik
Věk: 27
Životopis:
Narodila jsem se v obci Inari na severu Finska. Tato obec leží na břehu stejnojmenného jezera, které bylo po většinu roku zamrzlé a kam jsem často chodila. Ovšem obec byla malinká a mamce to dost lezlo na nervy. Když mi bylo sedm, naši se rozvedli a mamka mě vzala s sebou do jejího rodného města - Jyväskylä. Město s velkým množstvím různých škol a taky s vysokou kriminalitou. Mamka se bála, že bych se mohla dostat do špatné společnosti, tak mě po základce poslala na dívčí jazykové gymnázium. Trošku to nevychytala, ve třinácti jsem pod vlivem spolužaček postupně začala kouřit, pít alkohol, brát lehké drogy a žít takovým tím pochybným životem. Zajímavé bylo, že na to mamka nikdy nepřišla.
Na prázdniny jsem jezdívala k taťkovi do Inari. Moc se mi tam líbilo, byla to taková příjemná změna oproti městu. A nikdy jsem v Inari nekouřila a nebrala drogy. A dokud jsem nebyla dospělá, ani jsem nepila alkohol. I když jsem tam bývala i několik týdnů, nepociťovala jsem abstinenční příznaky, přisuzovala jsem to tomu místu.
Taťka mě učil všechny takový ty věci, co jsou v praktickém životě většinou k ničemu, ale dětem se to hrozně líbí, například poznávání stop zvěře, lov ryb v jezeře, poznávání rostlin (ne že by jich tam bylo nějak extra hodně), orientace a přežití v přírodě... A také otužování. Začínalo to klasicky tak, že mě nechal osprchovat se studenou vodou po ránu a po pár letech jsem se dopracovala tak daleko, že jsem v zimě chodila na jezero bruslit v bikinách...
Po gymnáziu jsem nastoupila na vysokou školu, obor biochemie. Tou dobou mě cigarety, alkohol a drogy přestaly bavit, tak jsem toho nechala. Známí se divili, jak je možné, že jsem s tím dokázala přestat, ale mně to nepřipadalo nijak těžké. Vystudovala jsem celkem v pohodě, nebyla jsem ani mezi nejlepšími ani mezi nejhoršími. Když jsem se známými byla zapít promoci, poprvé po několika letech jsem se opravdu hooodně opila. Probudila jsem se v parku, vůbec jsem si nepamatovala, jak jsem se tam dostala, ale to mě zas tolik netrápilo. Co mi vrtalo hlavou, bylo, jak jsem sakra přišla k podivnému, na pohled obyčejnému stříbrnému náramku s vyrytým nápisem "HELMI". Až na ten nápis to byl hladký stříbrný kroužek, měla jsem ho kolem pravého zápěstí a nešel sundat. Nedokázala jsem pochopit, jak se mi ho podařilo navléct. Pak mě napadlo, že tu někdo použil magii. Začala jsem se bát.
Protože "helmi" ve finštině znamená "perla", rozhodla jsem se odcestovat do Perly, třeba tam zjistím něco víc. Odstěhovala jsem se tam a našla si práci ve výzkumném ústavu jedné místní nemocnice. Práce tu nebyla nijak extra náročná a platili mi slušně, tak jsem měla dost času i peněz na prozkoumávání města a hledání někoho, kdo by věděl něco o tom náramku. Ovšem i když jsem měla čas i prostředky, nikoho se mi nepodařilo najít. Zato jsem narazila na všechny možné i nemožné polo a míň legální obchodníky se vším možným, od podezřele vypadajícího alkoholu, ciharet, drog, přes padělky a originály šperků, obrazů a jiných uměleckých děl, až po zázraky moderní technologie a magie, často ve vzájemném spojení. Získala jsem nějaké ty kontakty, ale někdo se jednou rozhodl mě odstranit. Opatřili si nějakou magickou drogu, co má při delším užívání způsobit rozklad myšlení a osobnosti a závislost vzbuzuje už po dvou dávkách. Chytli mě, znehybnili a jehlou mi píchli dvojitou dávku, ať se se mnou nemusí párat dvakrát. Z předávkování mi bylo blbě a myslela jsem, že umřu, ale po pár hodinách to odeznělo. A abstinenční příznaky nebyly žádné, stejně jako když jsem jezdila na prázdniny do Inari.
Asi po roce mého pobytu v Perle za mnou přišla slečna s bodyguardem, poznala jsem ji, byla několikrát v novinách, Adriana Perkinsova. Nabídla mi práci v laboratoři barona Snowa. Byla to nabídka, kterou jsem nemohla odmítnout. Krom toho, že Snow je Legenda (a to velké L tam je záměrně), tak mě napadlo, že budu mít větší šanci zjistit něco o tom náramku. Docela mi lezlo na nervy, že jsem nevěděla, k čemu slouží a jak se ke/na mně vlastně dostal... Ve Snowově laborce bylo mou pracovní náplní, kromě studování a vyvíjení látek, také sloužit jako pokusný objekt. Jaksi jsem si pořádně nepřečetla smlouvu... Ale zas tak děsný to nebylo, když zjistili, že si nemůžu vytvořit na ničem závislost, tak na mě testovali různé přípravky (samozřejmě pod lékařským dozorem) a pak jsem musela popisovat, co to se mnou dělalo...
No, u Snowa v laborce pracuju už skoro dva roky a o náramku zatím nic...
Schopnosti:
- není možné u ní vyvinout závislost na cokoliv, ať už se jedná o psychickou či fyzickou závislost a je jedno, jestli jde o drogy nebo nepříklad videohry
- vzdělání a praxe v oboru biochemie
- fyzická kondice celkem v pohodě, udržuje si ji jízdou na bruslích (in-line a lední)
- z jazyků plynně ovládá finštinu, švédštinu, angličtinu a ruštinu (jazykové gymnázium) a částečně ovládá i francouzštinu
- je opravdu hooodně otužilá, nejčastěji je možné ji vidět v krátkých kalhotech, tričku a sandálích. Pokud se ovšem ochladí, bere si i něco teplejšího.
Povaha: taková normální holka
Další věci, které je důležité o ní vědět:
- známí jí říkají "Tiino"
- má úplně normálně zařízený byt 2+1 někde poblíž laborky, kde pracuje
- obvykle s sebou nosí zavírací nůž a KPZku... spíš ze zvyku, než že by to potřebovala... připomíná jí to Inari
- taky s sebou nosí paralyzér - to od doby, kdy ji tenkrát přepadli... a ten už má na obranu
- má kontakty na některé osoby z černého trhu v Perle
- jinak má úplně obyčejný majetek a kdybych to měla všechno vypisovat, skončila bych tak za měsíc a to bych ještě polovinu zapomněla...
Obrázky dodám až najdu.
Předmět: Kristiina Minttu - sea 
Thu Mar 25, 2010 7:51 am
